O věrných a rozumných

Mnozí z návštěvníků lipkových zpravodajů budou zřejmě znát dvě předchozí knihy profesorky Hany Librové z dnes už uzavřené trilogie zabývající se environmentálně příznivými způsoby života: v roce 1994 jsme s nadšením pročítali její Pestré a zelené (kapitoly o dobrovolné skromnosti), o devět let později pak přišli Vlažní a váhaví (kapitoly o ekologickém luxusu) a nyní se můžeme radovat z nejnovější třetí části, knihy Věrní a rozumní (kapitoly o ekologické zpozdilosti), na níž se podíleli i žáci profesorky Librové – Lucie Galčanová, Vojtěch Pelikán a Lukáš Kala. Unikátní kouzlo této novince dodává také skutečnost, že byla vydána ve dvou podobách: vázané s ilustracemi Bohdana Laciny a brožované s linoryty Miloše Slámy, jedna krásnější než druhá.

 


Zvídavý, náročný a k přírodě nelhostejný čtenář této objemné novinky bude obsahem publikace nadšen z více důvodů. Nad knihou si může nejprve dopřát duchovní účast na pěti lekcích, díky nimž lépe porozumí výkladovým klíčům, které jsou průvodítkem celým textem. Jedná se o klíč univerzální, zahrnující věrnost, soucit a odpovědnost, ontologický klíč obsahuje přístupy aktivní i kontemplativní, následují klíče psychologický, motivační a teologický. V posledně jmenovaném klíči přibližuje autorka kromě už známého správcovského či pastýřského pojetí vztahu člověka k přírodě také pojetí sourozenecké, které zmiňuje ve své (u nás tak žalostně málo propagované) encyklice Laudato si´ papež František. Jedinečným a chvályhodným nápadem, který rádi využijí nejen méně zasvěcení čtenáři, je tzv. tahák volně vložený do knihy. Na jediném listu je zde podán zjednodušený souhrnný výklad teoretických konceptů vztahu k přírodě uváděných ve zmiňovaných klíčích. Ocenění zaslouží i pečlivě zpracovaný rejstřík.

 


Stěžejní částí Věrných a rozumných je uvažování nad věrností přírodě a věrnosti idejím v mnoha souvislostech, počínaje environmentálním žalem, to jest zarmoucením nad neustále se zhoršujícím stavem přírody u nás, v Evropě, ve světě. Zaujmou i příklady hlubokých rezignací někdejších předních ekologických aktivistů, kteří „… představu, že je možné odvrátit kolaps současného civilizačního modelu, považují… za naivní“. Neméně zajímavý je následující text věnovaný tzv. rozumným ekopragmatikům. Je snaha ochranářů o zachování biologických druhů zpozdilá, zastaralá a předem ztracená? Autorka uvádí a s laskavě kritickým nadhledem komentuje řadu příkladů ekopragmatismu a jeho výrazných představitelů. Vysvětluje zde také svůj silně kritický názor na tři pojmy ekopragmatismu – „antropocén“, „životní prostředí“ a „služby přírody“ (resp. „ekosystémové služby“).

 

 

V kapitole o ochraně přírody či spíše o věrnosti nebo nevěrnosti ochránců přírody najdeme opět velké množství pozoruhodných myšlenek a autorčiných komentářů poskládaných s takovou pečlivostí, že připomínají prababiččin háčkovaný ubrus, v němž ani jedno očko nechybělo a ani nepřebývalo. Dojde i na ekologickou ekonomii, věrnost ochránců dravých ptáků, na šumavskou blokádu na Ptačím potoce v létě 2011, jejíž účastníci ani přes neúspěch samotné akce nepodlehli skepsi, ale i na výslovnou autorčinu poklonu významným ochranářským osobnostem, které se mnohdy liší metodami, ale shodují se v cílech svého usilování. Neméně pozoruhodnou četbou je kapitola o „zlé přírodě“ a protipřírodních subkulturách, kde se mimo jiné dozvídáme o nečekaně mělké ekologické stopě antinaturalistů, k nimž patřil např. Jean-Paul Sartre. O environmentální vnímavosti některých počítačových profesionálů zajímavě píše Vojtěch Pelikán a po jeho kapitole přichází rámeček s Buzzatiho povídkou s nevinným názvem Příjemná noc, která mistrovsky pojednává o nevídaně hrůzných dějích odehrávajících se každou letní noc v obyčejných zahradách. (Nejen všem učitelům biologie nelze než doporučit.)

 

 

O věrnosti slovům a idejím se dočteme v následujícím textu, který nabízí zajímavé postřehy k metodologii bádání mezi pestrými a o rozdílnostech v zahraničních přístupech. Nechybí zde ani vysvětlení obsahové rozdílnosti pojmů „skromnost“ a „jednoduchost“ či zjištění, že „každou blahobytnou dobu doprovázela touha po jednoduchém životě“.

Ačkoliv těžiště Věrných a rozumných spočívá v uvažování nad smysluplností ekologicky příznivého (či příznivějšího) jednání a vybízí k hledání vlastních odpovědí na otázky týkající se věrnosti přírodě či rozumnosti ve vztahu k ní jako protikladným lidským přístupům, nezapomíná autorský kolektiv ani na ty zvídavé čtenáře, k nimž se nedostaly do rukou dvě předchozí publikace profesorky Librové. Do oddílu nazvaného Pestří v běhu času jsou pouze s mírnými úpravami a doplňky ve smyslu výše uváděných výkladových klíčů převzaty obsáhlé závěry z obou předchozích výzkumů. Tuším, že nebudu sám, kdo se opětovně zaraduje nad sice známým, avšak podle mého soudu jedinečně výstižným souslovím „Bohatý svět skromnými prostředky“, k němuž autorka na základě svých rozhovorů s respondenty dodává, že „…bohatství našeho života není jakousi odměnou dostavující se po statečné askezi. Proces je podstatně méně bolestivý; rozvine-li člověk zájem o potřeby duchovní povahy, jeho zájem o nakupování a spotřebování se vytrácí docela spontánně.“ (s. 178)

 

 

Neméně pozoruhodným čtením jsou pak dvě závěrečné kapitoly: Pestří po třiadvaceti letech a Děti pestrých. Posledně uvedený text, který zpracovali žáci profesorky Librové, právem vzbuzuje v čtenáři zvědavé očekávání – kráčejí potomci pestrých ve stopách svých rodičů, anebo je to úplně jinak? Neprozradím zde ani skutečnost, zda čtenář najde konkrétní odpovědi na otázky, co je vlastně zpozdilé: zda například intuitivní snahy o ochranu divočiny, anebo víra v pragmatická řešení v podobě tzv. zelených technologií. Dobrodružství z nalézání vlastních odpovědí nechť si prožije každý čtenář sám. Číst tuhle nesmírně pečlivě sestavenou, brilantně napsanou knihu a přemítat nad ní je skutečnou hostinou ducha. Upřímné díky za ni!

 

 

Aleš Máchal

(upraveno a zkráceno podle článku pro Kulturní noviny č. 23 z 5. června 2017)

 

 

 

 

© LIPKA 2018