Knížka Krajina a lidé (po 35 letech)

Nejprve mi dovolte trošku retra: Ochranářské zanícení party mých přátel bylo začátkem sedmdesátých let motivováno ponejvíce intuitivně, především ryzí skautsko-trampskou láskou k přírodě a k jejím krásám. Pojem ekologie jsme tehdy neznali a o tomto pozoruhodném vědním oboru jsme netušili skoro nic. Situace se však zlomově proměnila.

 

Poprvé s dobrovolnými návštěvami přednášek pana profesora Aloise Zlatníka, zakladatele české biocenologické školy, autora pojmu geobiocenóza a knihy Základy ekologie (1973). O čtyři roky později se šťastnějším z nás podařilo zakoupit hned dva poklady, které nám dveře do poznávání ekologických souvislostí otevřely dokořán – v roce 1977 poprvé vyšly v češtině Základy ekologie amerického biologa E. P. Oduma a souběžně i populárnější Ekologie Petera Farba, rovněž Američana. První česká (a skvělá) učebnice environmentalistiky sepsaná autory B. Moldanem, J. Zýkou a J. Jeníkem pod názvem Životní prostředí očima přírodovědce se nám dostala do rukou roku 1979.

 

Na původní českou publikaci zaměřenou na krajinnou ekologii jsme si museli počkat až do roku 1982, kdy se v knihkupectvích objevila kniha profesora Emila Hadače Krajina a lidé. Čekání však stálo za to. V době, kdy v ČR existoval jediný národní park (KRNAP), jsme se učili chápat obsah pojmu technoantropocenóza (jako napodobení geobiocenózy na vyšším stupni organizace) a objevovali materiálové a energetické toky na příkladu zemědělské usedlosti z 19. století jako systému, který nevytváří odpady a je poháněn výhradně sluncem. V současném kontextu se jako nadčasová jeví jedna ze závěrečných vět profesora Hadače: „Bezprostřední zisk určité hospodářské činnosti lze snadno vyčíslit v penězích, naproti tomu její vliv na lidské zdraví a na přírodu se zásadně vyčíslit nedá, aspoň ne v penězích. Proto ekonomové, zvyklí hodnotit všechno jen ve výši peněžních nákladů, dávají přednost přesně vyčíslenému projektu před jeho kvalitativním posouzením ekologů. Ekologická ekonomie je dosud v plenkách, třebaže by jí bylo velmi zapotřebí.“


O 35 let později, tj. v roce 2017, vyšla krásně vypravená brožura stejného názvu – Krajina a lidé – kterým navazuje na předchozí publikaci prof. Hadače. Obzvlášť z ekopedagogického hlediska se jedná o dílo velice zdařilé a v době roztroušených informací potěšující svojí komplexností. Editoři Petr Petřík, Jana Macková a Josef Fanta sestavili výtečný výběr 43 aktuálních textů o stavu a žádoucích změnách české krajiny, které rozdělili do sedmi okruhů:

 

  • Krajina jako společné dílo našeho hospodaření a přírody (1),
  • Zemědělství a půda (2),
  • Lesnictví (3),
  • Voda v krajině (4),
  • Narušená krajina a její obnova (5),
  • Plánování krajiny a její obnova (6) a
  • Hospodaření v krajině a klima – je čas na změnu (7).

 

Velikou předností všech kapitol je jejich věcnost a stručnost, žádná z kapitol není delší než pět stran včetně dosti bohatého obrazového doprovodu. Mnohé z textů jsou doplněny výstižnými fotografiemi, mapkami, některé i SWOT analýzou, která přispívá k obeznámení s různými úhly pohledu na řešený problém. Knížka je dobře přístupná a srozumitelná i méně zasvěcenému čtenáři a i proto je doporučeníhodná pro výuku nejen biologie a ekologie, ale i zeměpisu, chemie či občanské výchovy. Snad jedinou drobnou výtkou mohou být chybějící odkazy na použité či doporučené zdroje informací za jednotlivými kapitolami, ty však částečně vynahrazuje přehled literatury na konci publikace, kde se nachází i podrobný věcný rejstřík. Rozhodně se jedná o velice cennou knížku hodnou pozornosti nejen ze strany ekopedagogů.

 

Aleš Máchal

Fotogalerie:


© LIPKA 2019