Tlející dřevo – bohatství lesa

Je to už řadu let, co jsem svým studentům zadával úkol vytvořit slogan, kterým by nejlépe vyjádřili důležitost tzv. mrtvého dřeva v opravdovém, tj. přírodním a nikoliv hospodářském lese. I přes přístup k internetu tehdy ještě nebývalo informačních zdrojů ke splnění tohoto úkolu mnoho, ale většinou se studentům podařilo nalézt správné řešení, které shrnuli do nejrůznějších podob kouzelně znějící věty: „Mrtvé dřevo je plné života.“

 

Obávám se, že i dnes by mnozí naši spoluobčané tento zdánlivý oxymóron považovali za hloupý nebo přinejmenším nejasný. Přesvědčit by je snad mohl jedině souvislejší srozumitelný výklad plný názorných obrázků. A právě tyto předpoklady skvostně naplňuje příručka Tlející dřevo – bohatství lesa vydaná v loňském roce Správou Národní parku Šumava. Tuhle jedinečnou publikaci lze plně doporučit všem, kteří se v roli učitelské, lektorské či rodičovské lopotí na poli environmentální (a zde v pravém slova smyslu spíše ekologické) osvěty. Příručka totiž nabízí jasné odpovědi na řadu často zaznívajících otázek týkajících se nenahraditelnosti tlejícího dřeva v ekosystémech horských lesů (nejen) v nejcennějších částech Šumavy. Štědře vybavená brožurka je společným dílem Jitky Zenáhlíkové, Jaroslava Červenky a ilustrátora Pavla Procházky.

 

Většina Středoevropanů zná les v podobě stejnověkého porostu smrků, který je vlastně spíš polem, na kterém se pěstuje dřevo, i když ke „sklizni“ dochází jen jednou za cca 120 let. Na uvolněné plochy se vysazují opečovávané sazenice téhož druhu a na stařičký, suchý, stojící či ležící uhynulý strom tak narazíme jen málokdy. I proto je představa divoce a neregulovaně rostoucího lesa proti mysli nejen mnohým lesníkům uvyklým pečovat o les jako zdrojnici dřeva. V hospodářských lesích je toto přednostní hledisko správné, v přirozených lesích prvních zón národních parků nikoliv. Odumřelé stromy v porostech pralesního typu jsou nezbytnou součástí koloběhu živin i cyklu od zrození přes růst, vývoj a stárnutí až k zániku a novému zrození. O tom všem a mnohém jiném zasvěceně a zároveň pro laika naprosto přijatelně vypráví nová šumavská příručka, jejíž vysoce hodnotnou součástí jsou barevné ilustrace i výstižné perovky na vkládaných pauzácích, místy provedené i v zajímavé a lákavé kombinaci s barevnou podkresbou. Čtenář se postupně dozvídá o spoustě důležitých skutečností, například o nenahraditelné roli dřevorozkladných hub, které jako jediné organismy dokáží rozkládat lignin, a produkty svého působení tím zpřístupňují řadě jiných lesních tvorů. Zamyslet se může nad jedinečným obrázkem postupného osídlování smrkové souše, nad názornými perovkami se stručným popisem snadno pochopí osm fází vývoje lýkožrouta smrkového a ke konci si připomene i proces přirozené samoobnovy lesa po narušení silným větrem a gradací lýkožrouta. Na pouhých 40 stranách nabízí tato brožurka mnoho dalších zajímavostí, které vysvětluje taktéž neobyčejně vlídným způsobem. Papírová podoba publikace je v současné době rozebrána, uvažuje se však o dotisku. V elektronické podobě je plná verze zdarma ke stažení na http://www.npsumava.cz/cz/5811/sekce/ke-stazeni/, kde případní zájemci z řad přírodomilných učitelů jazyků naleznou i německou a anglickou verzi této výtečné příručky.

 

Správa Národního parku Šumava budiž pochválena!

 

Aleš Máchal

Fotogalerie:


© LIPKA 2019