Tři novinové titulky k úvaze – nejen ekopedagogům

 

České byty musí šetřit energii. Zaplatí to jejich majitelé (MFD, 4. 12. 2017). Umělý sníh zdraží skipasy (MFD, 10. 10. 2018). Platba za vodu k zasněžování krajinu nezachrání (MFD, 3. 3. 2018). Tyto a podobné podivuhodné titulky jsou stále k vidění nejen v Mladé frontě Dnes. Proč mi připadají podivuhodné?

 

Místo aby vysvětlovaly argumenty pro  energetickou úspornost a šetření vodou, předkládají editoři prostřednictvím zavádějících titulků čtenářům náležité změny spíš jako křivdy, kterých se stát či Evropská unie dopouštějí na nebohých občanech. Samotný obsah článků sice už tolik zavádějící není, avšak dojem z titulku může být pro mnohé čtenáře určující. Zjednodušení, kterého se editoři dopouštějí, dobře vypovídá o tom, jak si představují své čtenáře. Z výše uvedených titulků je zřejmé, že je mají za stěžovatele, kteří si velmi rádi společně s editorem zanadávají na křivdy, kterých se na nich kdosi dopouští.

 

Coby čtenáři usilující o mediální a environmentální gramotnost se ovšem podívejme naznačená témata z jiné strany: Kdo jiný by měl platit za instalovanou rekuperační jednotku a tím i vyšší energetickou úspornost ve svém novém bytě než jeho majitel? Vždyť právě jemu přinese úsporu, byť až za mnoho let. A co je špatného na zdražení skipasů, umožní-li provozovatelům sjezdových areálů nově využívat technologie šetrnější k přírodě a méně náročné na spotřebu vody? Na rozdíl od autorů výše zmíněných článků se domnívám, že v těchto případech je úměrné zdražení naprosto na místě, je-li ovšem pravdivě zdůvodněno. Samozřejmě, ani v těchto případech není nic černobílé, nicméně kriticky o nich uvažovat a diskutovat (zejména se žáky a studenty) může být dobrým příspěvkem k lepšímu chápání vlivů člověka na přírodu.

 

Uvedu jen jeden citát ze třetího vzpomínaného článku jako příklad textu vhodného ke kritickému rozboru: „Vždyť třeba podstatně masívnější odběr povrchových vod pro účely rybníkářství zpoplatněn není a doufám, zpoplatněn ani být nemá, přitom každý ví, že odpar vody z rybníků v létě mnohonásobně převyšuje parametry odpařované vody ze sněhové pokrývky… Pokud je mi známo, nikde na světě poplatky za odběr vody pro zasněžování na horách nejsou, a je až neuvěřitelné, že by zrovna u nás, na střeše Evropy, měly být zavedeny.“ (K. Ležatka, MFD 3. 3. 2018)

 

To je věru mocná pobídka k diskusi, například nad významem rybníků v krajině,  s nímž autor textu zřejmě příliš obeznámen není. Vždyť voda do rybníků není „odebírána“, nýbrž je jimi v krajině žádoucím způsobem pozdržena a volně protéká. Výpar z rybníků a zejména z jejich příbřežních částí bohatých na rostliny se velkou měrou podílí na tzv. malém vodním cyklu (koloběhu vody), který přispívá k uchování stabilnějšího režimu srážek, vlhkosti a teplot v krajině. Voda odpařená přes den se v noci vrací v podobě deště, rosy či mlhy. Termoregulační (tzv. bioklimatizační) účinek rybníků a tůní (ale i lesů) tkví ve vysoké spotřebě tepla při odpařování vody, díky němuž se zejména v letních dnech prostředí ochlazuje, a naopak při dešti a za vzniku horizontálních srážek (kdy se vodní pára ve vzduchu mění na kapičky vody) se ohřívá.

 

A ještě ke „střeše Evropy“. Tento známý příměr zdůrazňuje skutečnost, že veškeré vody z řek pramenících na našem území odtékají do tří různých moří a žádné k nám (s částečnou výjimkou Dyje) nepřitékají. I to by mělo být důvodem k velké obezřetnosti s hospodařením s vodou z podzemních i povrchových zdrojů, nehledě na prodlužující se období sucha, která stále silněji zatěžují naši přírodu a krajinu.

 

Aleš Máchal

ales.machal(at)lipka.cz

© LIPKA 2019