MENU

Inspirace u zrodu

 

hana a ales

Je to neskutečné, ale v roce 1991 se poprvé otevřely brány Domu ekologické výchovy na Lipové. Po 30 letech je Lipka jednou z největších organizaci zaměřených na environmentální vzdělávání. To vše díky Haně Korvasové a Aleši Máchalovi, kteří za Lipkou stáli a stojí dodnes. Jaká inspirace stála u zrodu Lipky?

 

Své vzpomínky a inspirace dnes sdílí přímo Hanka s Alešem – a je to především prostor pro vás: zeptejte se na to, co vás zajímá! (odpovědi budeme průběžně zveřejňovat)


Vaše jméno:

Váš dotaz / Vaše vzpomínka:
Nevyplňujte email:

Hanka:

S ekologií u nás jsme začínali jako první a tak jsme se dívali za nápady i za hranice naší země. Co a kdo Tě, Aleši, nejvíc oslovil na našich zahraničních cestách za inspirací?

Aleš:

Nejúžasnějším zjevením se pro mě stali holandští manželé Marguerite a Henk Sweersovi, s kterými jsme se i přes (naši) jazykovou bariéru dokázali skamarádit natolik, že přátelství stále přetrvává, byť už jen v korespondenční podobě. Nejen exkurze do Nizozemí, ale především Margueritino odhodlání naučit se česky a pomáhat Čechům s ekologickou výchovou, to všechno bylo okouzlující a posilující. Je pravda, že Sweersovi pomohli především Chaloupkám, ale i pro nás byli velkou podporou. Nizozemská inspirace přímo v jejich centrech ekologické výchovy byla báječná. Získali jsme spoustu metodických pomůcek, chodili jsme se dívat na programy lesní i přímořské. Zajímavé bylo i to, že centra byla velmi skromně vybavená, netopilo se v nich ani v zimě a jedlo se jen maličko. Z britských návštěvníků (a posléze i hostitelů) mně byl nejbližší David Teyler, nezapomenutelný kamarád, nesmírně dobrý člověk, praktik britského pojetí EV, který s námi dokonce strávil několik dnů na puťáku v Bílých Karpatech s tehdy maličkými Krtky – lipkovým kroužkem. Pořád je mi velice líto, že David už odešel z tohoto světa. Měl jsem ho moc rád.


Aleš:

Neměli bychom zapomínat na velikou pomoc, které se nám před otevřením Lipky dostalo od členek a členů Tebou vedeného Ekoklubu. Jak Ekoklub vznikl a jak fungoval?

Hanka:

Ekoklub se vedl sám. Stačilo mu zázemí Lipky. Krásní vysokoškoláci, kteří chtěli trávit čas spolu a společně pracovat v chráněných územích, budovat Lipku a taky pořádat neuvěřitelně ztřeštěné akce. S Ekoklubem budu mít navždy spojeny brigády na Kamenném vrchu (včetně šunkových řízků a borůvkových knedlíků, které pokaždé vyžadovali k obědu). A taky rekonstrukci starých stolů, polic a skříní, které se dodnes používají v kancelářích na Lipové. Dnes někteří z nich pracují na místech, kde se jim vědomosti a dovednosti získané v Ekoklubu rozhodně hodí. Např. v Lesích české republiky, v Agentuře ochrany přírody a krajiny a pod.


Hanka:

Velkou část své lipkové práce jsi, Aleši, odvedl na univerzitách, kde jsi učil spoustu předmětů, vedl diplomky a byl přítomen u obhajob diplomových a jiných prací. Máš nějaké zpětné vazby do absolventů své výuky? Co je oslovilo? Co dnes dělají?

Aleš:

Čas od času se někteří z mých bývalých studentů a diplomantů ozývají, jiní se stali i našimi blízkými přáteli, jako třeba manželé Dáša a Peťa Hrádkovi nebo Radunka Špačková Šuráňová. Přiznávám, že mě zahřeje, když se po mnoha letech dozvídám od mých studentek, a studentů, že stále učí a naše společné hodiny a víkendová soustředění na pracovištích Lipky považují za to nejlepší, co jim vysokoškolské studium dalo. Nejvíc je asi oslovil partnerský, otevřený přístup a důraz na ekopedagogickou praxi, na možnost svobodné diskuse.

(Pozn. Hanky: Tato odpověď je typickým příkladem Alešovy skromnosti. Ve skutečnosti na něho vzpomínají spousty studentek a určitě i nějací studenti. Píší mu, posílají fotky dětí, zvou ho na návštěvy. :-))


Aleš:
Leccos se nám za 30 let povedlo, leccos ne, všechno ale propojuje parta nadšených, spolehlivých, vzdělaných a Lipce oddaných lidí, z nichž mnozí se stali nejen našimi věrnými spolupracovníky, ale i kamarády, ba přáteli. Při 20. narozeninách jsme oceňovali tzv. výdržníky Lipky čajovou konvičkou. Kdo všechno dnes patří mezi „supervýdržníky“, kteří vydrželi s Lipkou dobré i horší časy po dobu delší než čtvrt století?

Hanka:

Pavlína Líska Žilková, Alena Myška Uhříčková, Dany Kellnerová a Křivánková, Lenka Appelová, Toňa Jovanovski, a taky Blanka Ponížilová, která u nás pracovala jako pedagog a později si založila firmu na tvorbu pomůcek naučných stezek, návrhů vybavení středisek ekologické výchovy a metodických publikací. Takže je pořád trochu naše.

 

Hanka:

Vzpomeneš si na něco, co jsme na Lipce dělali v prvních letech a teď to (bohužel) neděláme?

Aleš:

V prvním desetiletí (a možná i déle) fungoval ekopedagogický klub TILIA sdružující učitele s výrazným zájmem o praktickou ekologickou výchovu a vzdělávání. Akce klubu (přednášky, terénní exkurze nejen po Brně a okolí, společné prázdninové cyklopobyty obvykle vedené panem učitelem Standou Urbanem) si zaslouží vzpomínku. Nemrzí mě však, že TILIA zanikla, poněvadž byla dobrým prvním krokem k širokému spektru vysoce kvalifikovaných služeb pro učitele. Vždyť jen specializačními studii pořádanými Lipkou prošlo dosud více než 500 učitelek a učitelů od MŠ po SŠ a skvělou mnohaletou tradicí jsou ekopedagogické konference KONEV a KONVIČKA či terénní exkurze.

 

Aleš:

Jaký je v Tvých vzpomínkách nejhezčí zážitek s Lipkou?

Hanka:

Oslava mých padesátých narozenin, konkrétně divadelní představení autorky Kateřiny Havránkové Jeden den ředitelky Lipky. Nikdy bych nevěřila, jak je moje práce veselá v očích lipkových kolegů.

Jinak co se týká zážitků, mám spoustu těch, které by snesly spíše označení silné než hezké. Rozhodně k nim patří celý sled příběhů související se získáním budovy na Kamenné, proces stavebního řízení a žádání o dotaci na stavbu. Nekonečná práce, obrovské úsilí. Jednou jsem musela dvakrát během jednoho dne do Prahy – to když paní úřednice na SFŽP odmítla přijmout žádost o dotaci s tím, že naši žádost nesmí podat Lipka, ale zřizovatel. A musí ji podepsat hejtman. Jela jsem do Brna, stoupla si přede dveře hejtmana, a když vyšel ven, dala mu do ruky propisku. Proti všem předpisům podepsal a já jela zpět do Prahy. Mimochodem, nakonec se ukázalo, že žádost má podat Lipka, a vypadalo to, že tam pojedu potřetí.


Veronika:
Kde vznikl sen o Lipce?
Hanka:
V osmdesátých letech (minulého století) jsme společně jsme jezdili na výpravy a tábory s oddílem Orion a později s oddílem Mintaka a tam jsme začali snít. Nejde říct, že jsme seděli pod dubem na puťáku v Bílých Karpatech na louce a řekli si „my to založíme“. Spíš jsme tu myšlenku rozvíjeli postupně. Myslím si, že hlavní zásluhu na tom snu má Alešovo snění, protože chtěl vzdělávat vzdělavatele. Od roku 1977 pořádal tzv. instruktorské kurzy pro vedoucí ochranářských kroužků a shluklo se kolem něho obrovské množství lidí, kteří mu chtěli naslouchat a chtěli poradit, jak vést děti. Mimochodem, na prvním Jarním instruktorském kurzu jsem byla účastnicí i já. :-) Aleš ve svém snění směřoval k nevládce, já ke školskému zařízení. Abychom se dlouho nedohadovali, založili jsme nevládku Rezekvítek i školské zařízení Lipka. Obě organizace slaví letos třicátiny.

Vláďa:

Jak to děláte, že se stále tolik usmíváte.... Usmívající se

Hanka:

Pakliže se někomu splní přání vybudovat Lipku a 30 let na ní pracovat s báječnými, pracovitými a obětavými lidmi, nemá žádný důvod k tomu, aby se neusmíval. Usmívající se

Terka:

Jak vidíte budoucí směřování Lipky (další pracoviště, rozšíření vzdělávacích aktivit)? :) Co by vás lákalo?

Aleš:
Děkuju Terce za dotaz.

Po stránce technické spatřuju budoucí směřování Lipky ve snaze o co nejnižší energetickou náročnost veškerého provozu včetně budování střešních fotovoltaických elektráren a rozšiřování zelených střech, v šetření vodou a v účelném hospodaření s dešťovkou, v obezřetnější spotřebě nejrůznějších materiálů, v dalším zkrášlování našich přírodních zahrad i vnitřních prostor všech pracovišť.

V oblasti ekopedagogického působení bych si moc přál, aby se kolegyním a kolegům podařilo udržet rozsah a vysokou úroveň vysokoškolské výuky i specializačních studií pro školní koordinátory EVVO, neboť se jedná vlajkové služby Lipky, v nichž je jen těžko nahraditelná. Neméně mi záleží na dalším rozvoji denních a pobytových ekologických výukových programů pro MŠ, ZŠ i SŠ se zvyšujícím se důrazem na klimatické vzdělávání i výchovu k environmentálnímu občanství, a na široké nabídce kroužků, jejichž těžiště činnosti spočívá především v přímých kontaktech dětí s přírodou – zejména na táborech (myslím především ty ničím nenahraditelné – konané v srdci přírody, ve stanech, s vařením na ohni a s nočními hlídkami pod hvězdnatou oblohou), ale i na akcích na pomoc přírodě, především v maloplošných zvlášť chráněných územích (umožňovat dětem osvojení práce s pilkou, rýčem či zahradnickými nůžkami by mělo i nadále patřit k průpravě na dospělý život).

Mojí vizí je Lipka soustavně a zodpovědně směřující k udržitelnému nerůstu, k němuž nepochybně patří také well-being vztahující se na všechny zaměstnance včetně externistů, kteří budou vždycky jednou z nejcennějších součástí lipkového dění. Nepochybuju o tom, že se na všech akcích Lipky budou jejich účastníci i nadále cítit bezpečně, obklopeni vstřícnou přátelskou atmosférou, která dokáže kladně působit i na lidi (zatím) nepříliš zeleně naladěné. Velmi si vážím skutečnosti, že naše ředitelka Hanka Korvasová čím dál víc propaguje naše dávné heslo: „Skromnější život – krásnější svět.“ V oněch prostinkých čtyřech slovech se skrývá to, o co nám jde nejvíc.

Kéž se mé milované Lipce všechno daří k radosti a spokojenosti všech aktérů jejího působení.

Petr Rejzek:
Rád bych Lipce k 30. výročí popřál další úspěšná desetiletí a ještě větší dopad jejích environmentálně-vzdělávacích aktivit ve společnosti. Taky bych chtěl poděkovat Hance a Alešovi, že jsem se mohl od nich tolik naučit. Jsou pro mě vzácnými lidmi. A ještě malý dotaz: Nemohli bychom si taky založit malou Lipku u nás na Moravském Záhoří, mimo Jihomoravský kraj? Myslím jako "franšízu" pod bedlivým dozorem brněnské centrály. :o)

Hanka:

Milý Peťo, děkujeme za milá slova, rádi vzpomínáme na dobu, kdy jsi byl s námi. Etapa, kdy Rychtu ovládal Tvůj a Kikův  humor byla krásná a neopakovatelná. Jsem přesvědčena,  že si v Moravském Záhoří zcela určitě založíš malou Lipku podle svých představ a nás k tomu vůbec nebudeš potřebovat. Bude zcela originální a žádaná. Ale budeš-li potřebovat s čímkoli pomoci, neváhej přispěchat za námi. Měj se pěkně podzimně. Hana


Aleš:
Milý Peťko,

znaje Tvé schopnosti, nadšení, energii a především zcela konkrétní výsledky Tvého úspěšného úsilí v péči o krajinu i v osvětě (včetně jedinečného projektu Čiřikání k ochraně koroptviček) nemám nejmenší pochybnost o tom, že nápad založit a provozovat „malou Lipku“ v podhůří Hostýnských vrchů dokážeš uskutečnit. Je nám s Hankou velkým potěšením, že s takovým úmyslem přicházíš. Při Tvé invenci a schopnostech netřeba franšízy! :) Rádi Tě v naplňování Tvého smělého ekopedagogického záměru podpoříme. A jen maličké doporučení, které Tě nepřekvapí, spíš jen ubezpečí: pro myšlenku „Podhostýnské Lipky“ (nebo možná spíš Záhořské Jedličky?) je pro začátek, kromě nezbytné podpory příslušných úřadů, nejdůležitější získat spolupracovníky, nejlépe nadšence z řad vysokoškolských studentů, pro které by práce v takovémto zařízení mohla být perspektivní. Žádné ekocentrum by nemělo stát a padat s jedinou (byť výjimečnou) osobností.

Přeju Ti nezdolný elán a dobrou mysl!

Aleš


Odpovědi přidáváme průběžně.

**