V rolích ekopedagožek a ekopedagogů působí v České republice možná už i několik stovek nadšenců,
z většiny vzdělaných, tvořivých, s krásnými vztahy k lidem, obzvlášť k dětem, a neméně i k přírodě v jejích nejrůznějších podobách a proměnách. Pro mnohé z nich je environmentální výchova, vzdělávání či osvěta v pravém slova smyslu povoláním, nikoliv pouhým zaměstnáním. Ovšem i v téhle pozoruhodné komunitě, jejíž členové vynikají didaktickými dovednostmi, pracovitostí a invencí, jsou lidé, kteří jsou nepřehlédnutelní, jsouce obdařeni nejen originálním myšlením, ale i svým někdy až neskutečným nasazením, houževnatostí, schopnostmi nadhledu i nadoborovým vizionářstvím. Právě do této vzácné množiny patří čerstvý laureát Ceny Josefa Vavrouška v kategorii Dlouhodobý přínos, nenapodobitelný
a nedostižný Mgr. Michal Bartoš, Ph.D.

Mám Michala moc rád, jsme přátelé, které před dávnými lety spojila ekologická výchova, a tak se ode mě nedá očekávat přísně objektivní charakteristika jeho košaté osobnosti. Dovolím si však uvést aspoň některá fakta, která Michalovu profesní a vlastně i životní dráhu formovala. Rozhodně nechci opomenout zásadní roli, kterou v jeho úspěšném konání hrála, a v plné míře doposud hraje, Michalova manželka Lenka, báječná matka jejich dvou dětí, výtečná učitelka, pevná a věrná opora svého muže v každé životní situaci, jakože těch náročných, ba přetěžkých věru nebylo málo. Je i její zásluhou všechno, co se Michalovi podařilo promyslet, vybudovat, obhájit a uvést do života. Velké uznání však zaslouží také všichni Michalovi sluňákovští spolupracovníci, kteří mu byli a neustále jsou pevnou oporou v časech slunečných i šedivých.

I když přinejmenším tři Michalovy nejvýznamnější počiny jsou notoricky známé, nelze je při téhle příležitosti znovu nevzpomenout. Jako první uveďme festival Ekologické dny Olomouc (EDO) s nepřetržitou pětatřicetiletou tradicí, jichž je Michal doposud neúnavným organizátorem, hybatelem
ʹi dramaturgem. Dalším je Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s., který založil Michal s partou přátel v roce 2006, a o rok později se sídlem této organizace stala architektonickými cenami ověnčená nízkoenergetická budova, která od roku 2014 slouží také jako Dům přírody Litovelského Pomoraví, jehož vysoce ceněnou součástí je třetí Michalův majstrštyk – Galerie v přírodě.

EDO jsou fenoménem, který nemá v naší republice obdobu. Vyznačuje se neokázalou účastí renomovaných vědců a dalších specialistů nejrůznějších oborů, z nichž některé spolu zdánlivě nesouvisejí. V pestré tematické paletě besed zde potkáme ekology, environmentalisty, ochránce přírody, ale také filosofy, sociology, politology, historiky, religionisty, ekonomy i znalce médií. V programu se vždy objevují také literáti, publicisté, ba i politici. Ducha jejich vzájemných otevřených diskusí i debat s posluchači nejlépe vystihuje označení, které EDO přiřkl filosof, pan profesor Zdeněk Neubauer: „Společná porada
o našem světě“. A právě tuhle rozmanitou společnost dokáže Michal opakovaně a v různém složení přivádět do jednoho sálu a po mnoho let v roli moderátora klást zasvěcené otázky řečníkům napříč jejich obory – a nutno dopovědět, že k jejich vzájemné spokojenosti i za silného souznění s publikem, stejně tak různorodým. I proto jsou EDO unikátní příležitostí k sebevzdělávání nejen (eko)pedagogů, ale
i nelhostejných lidí nejrůznějších profesí bez ohledu na jejich věk.

Kromě zmíněného již bohužel zesnulého Zdeňka Neubauera patří k předním Michalovým inspirátorům také další významné osobnosti české vědy, jako filosofové Zdeněk Kratochvíl, Václav Bělohradský, Stanislav Komárek, a také biologové, například David Storch, Jiří Sádlo či Jan Zrzavý. Okruh špičkových odborníků, se kterými se Michal přátelí, je však mnohem širší, čehož důkazem jsou mezioborové sborníky populárně vědeckých textů, které editoval, a také jeho mnohé osvětové počiny v tisku, televizi, filmech
i v rozhlase. Sám je rovněž autorem znamenité knihy s příznačným názvem O přírodě s láskou, která je mj. souhrnem jeho ekologicko-etických názorů a postojů.

Sluňákov nabízí a uskutečňuje ekologické, přírodovědné i environmetální výukové programy pro děti od mateřských škol po středoškoláky, programy denní i pobytové, vnitřní i venkovní. Všechny jsou zaměřeny prakticky, rozvíjejí a podporují v žácích vztah k přírodě s důrazem na prožitek a na přiblížení souvislostí v přírodním dění, pro starší děti se nabízejí i témata environmentální včetně tolik potřebného klimatického vzdělávání.

Jak již bylo naznačeno, třetím naprosto jedinečným plodem Michalova úsilí je Galerie v přírodě s trvalými instalacemi renomovaných výtvarníků jakými jsou Miloš Šejn, František Skála, Miloslav Fekar či Václav Hubáček, jejichž díla neodolatelně vtahují návštěvníky do duše místní krajiny. Tu je zřejmé, že se Michalovi podařilo navázat přátelské vztahy s umělci natolik pevně, že byli ochotni přistoupit na jeho naprosto jedinečné představy o skloubení výtvarného umění s přírodou a krajinou, a uskutečnit je v podobě artefaktů, které návštěvníky hluboce oslovují a vybízí k dosud nepoznanému způsobu rozjímání nad vztahy člověka k přírodním živlům i krajině.

Skutečnost, že Michal Bartoš je osobností vysoce ceněnou nejen v ekopedagogických kruzích, dokazuje také jeho poctění prestižní cenou Listů zvanou Pelikán za rok 2024, každoročně udílenou za zásluhy
o politickou kulturu a občanský dialog. Michal se tak nikoliv náhodou ocitl ve společnosti vzácných osobností jakými jsou například Pavel Rychetský, Petr Pithart, Anna Šabatová, Miloš Rejchrt,  Vladimíra Dvořáková, Adam Michnik a další.

Mnohé by ještě mělo být o Michalovi zmíněno, neboť šíře jeho aktivit je ojedinělá a všem vždy věnuje plné nasazení, doslova duší i tělem. Třeba fakt, že navzdory obrovskému množství práce, energie a času, které věnoval uvedeným počinům, dokázal Michal získat doktorát na Katedře environmentálních studií FSS MU
s disertační prací Proměny environmentální ideologie ve veřejném prostoru, tedy na téma nadobyčej obtížné. Rád také připomínám Michalovo mnohaleté vedení letních dětských táborů, na jejichž pestrou
a jedinečnou náplň od přírodních živlů až po Medvídka Pú vzpomínají jejich účastníci s radostí dodnes.

Jsem přesvědčen, že není u nás člověka, který by Michalu Bartošovi Cenu Josefa Vavrouška nepřál. Lidí, jako je on, by naše republika potřebovala mnohem víc.

Aleš Máchal, 16. června 2025

Okénko Aleše Máchala

je prostor pro krátké recenze knih, které stojí za to číst, i komentáře k aktuálním událostem. 

Aleš je jedním ze zakladatelů a také prvním ředitelem Lipky. Po 40 let se věnuje environmentálnímu vzdělávání a dětem, studentům i učitelům pomáhá porozumět, jak úžasné jsou přírodní děje a jak se
k našemu životnímu prostředí chovat ohleduplně a s respektem.

Články z Okénka pravidelně vycházejí ve zpravodajích Lipky. Chcete-li je nacházet každý měsíc ve své
e-mailové schránce, přihlaste se k jejich odběru.

Archiv publikovaných Okének

Chci zpravodaj e-mailem