Ukázali jsme si, že environmentální témata – především změna klimatu – mohou přirozeně prostupovat celým školním vzdělávacím programem. Setkání nabídlo konkrétní nápady, inspirativní ukázky z praxe i možnost sdílet zkušenosti z různých škol.

Konferenčním dnem nás provázel Petr Sucháček z Nenásilné komunikace.

A co jsme konkrétně probrali?

• Kateřina Čiháková z Národního pedagogického institutu ČR představila, jak se v revidovaném RVP proměnila environmentální výchova a jaké příležitosti to přináší. Zaměřila se konkrétně na průřezové téma Udržitelné prostředí a na Klíčovou kompetenci k občanství a udržitelnosti. Učitelům a učitelkám nabídla konkrétní metodické materiály a příklady aktivit pro jednotlivé předměty.
• Jan Činčera z Katedry environmentálních studií přiblížil výsledky výzkumů o znalostech, postojích a chování českých žáků a žákyň ve vztahu k ochraně klimatu. Vyučujícím zdůraznil, že je třeba téma učinit osobně relevantním, využívat aktivní metody, diskutovat, spolupracovat s vědci, pracovat s miskoncepty a realizovat školní či komunitní projekty.

• Spoustu inspirace přinesl blok Příběhů škol.

  • Dana Dýmalová, Markéta Matějková a žáci a žákyně Gymnázia Kojetín se podělili o zkušenosti s přenášením odpovědnosti za učení na samotné žactvo, které se iniciativně a zodpovědně podílelo třeba na organizace Dne Země. 

  • Bára Strobachová a Hana Mikulicová ze ZŠ Slunovrat Brno nám ukázaly, jak učí svět jako celek, ne po kouskách. Pomáhá jím s tím Integrovaný předmět Svět kolem nás, který propojuje přírodovědné a humanitní oblasti. 
  • Jan Šrámek ze ZŠ Zbraslav sdílel příběh školního lesa se všemi radostmi i strastmi. Radostí je naštěstí nepoměrně více a školní les je ukázkou toho, jak může škola naplnit nový RVP naprosto přirozeně. Nejde o formální „papírové“ plnění, ale o skutečné učení prostřednictvím projektů a zážitků, které propojují děti s krajinou i jejími příběhy.
  • Irena Skotal Hillbrick z VŠO, SPŠ a JŠ Kutná Hora dokázala, že založit enviro tým na technické škole není žádná utopie. Klíčová je kolegiální spolupráce, společné plánování a sdílená změna.

Dopolední blok zakončila diskuze Jitky Šidlákové a Hany Pivečkové z Lipky a Jindřicha Havelky z Gymnázia Brno na Slovanském náměstí, který předchozí povídání zarámoval a přenesl debatu k praktickým otázkám: jak environmentální témata skutečně uvádět do života škol, jaké výzvy a možnosti se při tom otevírají, co se již daří a na čem lze stavět. 

Po obědě, který díky jednomu z účastníků doprovázela dokonce živá hudba, následovaly prakticky zaměřené dílny. Účastníci a účastnice si mohli projít interaktivní Klimaputování Českem připravené žáky gymnázia, vyzkoušet hravé aktivity z programu Klima hravě, objevit možnosti projektového učení v Klimazahradě, seznámit se s novou středoškolskou učebnicí na workshopu Příručka k planetě Zemi a také získat konkrétní techniky pro práci s emocemi a rozvoj odolnosti, o něž se podělil Bohuslav Binka.

Jak zaznělo v úvodním slovu Heleny Nováčkové, Lipka si přeje být pro pedagogy a pedagožky takovým refugiem – útočištěm, prostorem k bezpečnému pobývání. Atmosféra konference snad byla důkazem toho, že se nám tento záměr daří naplňovat.

Těšíme se na vás zase za rok!