Martin Uhlíř, spisovatel, vědecký redaktor Respektu, držitel Velké Ekopubliky za rok 2017 za článek Ze života umírajícího hmyzu nedávno pokřtil svoji novou knihu nazvanou Můj mladší bratr. Rovnou přiznávám, že ve svém doporučení tohoto díla nemohu být zcela objektivní, neboť se s Martinem známe od časů jeho ocenění Ekopublikou, a jsme doposud v přátelském kontaktu. Tyto skutečnosti mi však nebrání, abych se s vámi podělil o svůj neobyčejně silný dojem, který ve mě Martinova knížka zanechala.

Děj se odehrává v období od prosince 1987 do jara 2023. Strhujícím způsobem popisuje především období před a těsně po listopadu 1989. Barvité vyprávění je pravým opakem „pelíškové idyly“, neboť situace a dobové souvislosti popisuje syrově, realisticky a s velkou otevřeností.

Ústřední postavou románu je vysokoškolák Marek, na pozadí jehož krátkého tragického životaběhu se odehrává příběh lidí, kteří se nebáli zapojit do šíření petice za náboženskou a občanskou svobodu nazvané Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů. Jejím autorem a neohroženým hybatelem dění byl skutečný hrdina tohoto románu, neústupný bojovník za náboženskou svobodu, opakovaně vězněný na psychiatrii a lživě prohlašovaný za duševně nemocného, katolický aktivista Augustin Navrátil (1928–2003). Pod jeho petici se na sklonku totalitního režimu podařilo shromáždit na
600 tisíc podpisů (sic!). Jak autor knihy uvádí v doslovu, jednalo se o „nejmasovější projev občanské odvahy od konce 60. let až do revoluce“. Martinova kniha je mimo jiné i neokázalou poctou této významné osobnosti a připomenutím událostí, na které bychom neměli zapomínat.

Mnohé pasáže knihy osvěží vzpomínky pamětníkům, které mladým čtenářům pomohou pochopit konkrétní podoby tehdejší nesvobody. Kupříkladu expresívní líčení poměrů a podmínek života vojáků základní služby na sklonku socialismu je vysoce autentické a místy z něj až mrazí. Jako člověk, který roční vojnu a následná čtyři ostrá dělostřelecká cvičení zažil na vlastní kůži, však mohu potvrdit, že autor v těchto působivých pasážích nic nenadsazuje, ale ani nic podstatného nezamlčuje. Bezpříkrasný  popis těchto skutečností je nesmlouvavě pravdivý.

Pozoruhodně empaticky si autor počíná i v kapitolách, které se kromě jiného dotýkají i úskalí souvisejících s nelehkým hledáním sexuální orientace Anny, jedné z hlavních hrdinek. Také zde autor s pochopením vykresluje místy až zoufalé Markovo úsilí o získání Anniny přízně, které je znesnadňováno jejími až bezhlavě statečnými činy na pomoc katolickému disentu, i když sama je bytostí křehkou, nejistou a nepříliš sebevědomou. I vykreslení dalších postav románu působí na čtenáře velmi přesvědčivě, a celé dílo tak vyniká svou uvěřitelností.

Je zcela zřejmé, že Martin Uhlíř ono přelomové období prožil naplno a velmi vnímavě. Tím důvěryhodněji jeho kniha působí, byť pochopitelně ne všechno v ní obsažené vychází ze skutečnosti. Vůbec bych se nedivil, kdyby byl Martin zanedlouho osloven s nabídkou na převedení knihy do podoby celovečerního filmu. Svým poctivým dílem by si takovouto výzvu dozajista zasloužil.

Aleš Máchal, 21. listopadu 2024

Okénko Aleše Máchala

je prostor pro krátké recenze knih, které stojí za to číst, i komentáře k aktuálním událostem. 

Aleš je jedním ze zakladatelů a také prvním ředitelem Lipky. Po 40 let se věnuje environmentálnímu vzdělávání a dětem, studentům i učitelům pomáhá porozumět, jak úžasné jsou přírodní děje a jak se k našemu životnímu prostředí chovat ohleduplně a s respektem.

Články z Okénka pravidelně vycházejí ve zpravodajích Lipky. Chcete-li je nacházet každý měsíc ve své e-mailové schránce, přihlaste se k jejich odběru.

Archiv publikovaných Okének

Chci zpravodaj e-mailem