„Na místo v čele rezortu životního prostředí si dělá zálusk případný koaliční partner hnutí ANO Motoristé sobě. ´Nejprve se musíme do Sněmovny dostat, ale mám-li jeden rezort vypíchnout, zájem bychom měli o tu žábu na prameni, která vše jen reguluje, blokuje a komplikuje´ řekl Novinkám předseda Motoristů Petr Macinka.“
Jako člověku, který se prakticky celý život věnuje environmentálnímu vzdělávání a ochraně přírody je z takového znevažujícího výroku velice smutno, a to ze tří pádných důvodů. Jednak mě mrzí, že lidé jako pan Macinka (a bohužel i mnozí další) dodnes nepochopili smysl a nezbytnost rázných kroků k ochraně Země před nejen hrozícími, ale zřetelně nastupujícími důsledky globálního oteplování. Neméně mne už řadu let tíží otázka, jak je možné, že přes renomovanou a vytrvale fungující republikovou síť center environmentální výchovy a vzdělávání, jakož i přes zastoupení environmentálních témat ve výuce na školách od mateřských po vysoké, je kýžená ekologická či environmentální gramotnost značné části našeho občanstva stále tak mizivá. Přesto pevně věřím, že zastánců nebo alespoň lidí tolerujících opatření jako Green Deal je daleko víc než jeho odsuzovačů, odpůrců a zesměšňovačů, kteří jsou však výrazně hlasitější. Do třetice je pro mě naprosto skličující představa, že Ministerstvo životního prostředí ČR by mohl řídit člověk s přesvědčeními výše citovaného pana Macinky.
Nechci zbytečně jitřit rány, které nám okamžitě po svém nástupu do prezidentské funkce způsobil přední popírač globálního oteplování Donald Trump. Nelze se však nezmínit o okamžitém naplnění jeho hrozeb, které tak bleskově učinil nejen opětovným odstoupením USA od Pařížské dohody
o změně klimatu z roku 2015, ale také nesmyslným zastavením výstavby větrných elektráren
a především doposud nevídanou podporou zvýšení těžby uhlí, ropy i zemního plynu včetně rozsáhlých arktických území, pobřežních vod a Aljašky, jejichž fosilní zdroje se snažil před těžbou ochránit prezident Biden. Zákonitě se člověku vtírá neodbytná otázka, kde vlastně brát v současné neutěšené situaci tolik potřebný environmetální optimismus. Je proto dobré vědět, že se máme o co opřít. Tak například:
Už na nepříliš úspěšné konferenci COP 29 v listopadu 2024 v Baku prohlásil poradce prezidenta Bidena pro otázky klimatu John Podesta, že práce na omezení změny klimatu bude ve Spojených státech i během druhého prezidentství D. T. pokračovat „s odhodláním, nadšením a vírou“. Podle jeho slov mohou klimatická opatření přijímat jednotlivé americké státy, ale i města, podnikatelé, podniky
i sami občané. Známou a významnou skutečností je fakt, že kalifornští zákonodárci už v roce 2017 prodloužili až do roku 2030 platnost zákona o ochraně klimatu, který omezuje emise skleníkových plynů a ukládá průmyslovým podnikům žádat povolení k vypuštění každé tuny oxidu uhličitého do ovzduší. Jak tenkrát komentovala agentura AP, má toto rozhodnutí globální význam, neboť stát Kalifornie dlouhodobě slouží mnoha zemím jako příklad účinné ochrany životního prostředí. Dokladem budiž i předloňské civilní žaloby tohoto ekonomicky nejsilnějšího a nejlidnatějšího amerického státu na pět velkých ropných společností — Exxon Mobil, Shell, BP, Chevron a ConocoPhillips. Kalifornie se na nich domáhá náhrady škody za jejich podíl na změnách klimatu. Prostředky z odškodnění by měly směřovat do fondu, který bude hradit škody způsobené dopady klimatické krize, jako jsou ničivé bouře nebo požáry. S podobnými žalobami se na soudy o rok později obrátilo také devět největších a nejpostiženějších kalifornských měst včetně Oaklandu a San Franciska. Žaloba spočívá
v obvinění pěti největších ropných společností z dlouhodobého podceňování rizik spojených s fosilními palivy a jejich vlivem na klimatické změny. Tím, že podhodnocovaly a možná i záměrně snižovaly jejich význam, měly přímo přispět ke snížení kvality života ve zmíněných městech. Soudy se vlečou, avšak naděje na vítězství žalujících jsou bohužel jen malé.
Pojďme si však přiblížit aktuální zajímavé a do určité míry i povzbudivé reakce na Trumpovy zběsilé kroky, a to několika příklady výroků světových politiků:
Wopke Hoekstra, evropský komisař pro klima, označil rozhodnutí USA za „skutečně nešťastný vývoj“, ale zdůraznil, že EU zůstává odhodlána spolupracovat s mezinárodními partnery na řešení klimatických změn.
Ed Miliband, britský ministr pro energetickou bezpečnost a čistou energii, uvedl, že Velká Británie je „silným zastáncem Pařížské dohody“ a že přechod na čistou energii je „nezvratný“. William Hague, bývalý ministr zahraničí, varoval, že Spojené státy, které čelí ničivým požárům a hurikánům, žijí
„v popření“, když od dohody odstupují.
Kanadský ministr životního prostředí Steven Guilbeault označil Trumpův krok za „politováníhodný“. Dodal, že Pařížská dohoda je větší než jedna země, a připomněl, že navzdory odstoupení USA pokračují státy a soukromý sektor ve Spojených státech v podpoře klimatických cílů.
Skupina afrických vyjednavačů o klimatu uvedla, že rozhodnutí USA představuje „přímou hrozbu pro globální snahy o omezení teplotního nárůstu a odvrácení katastrofických dopadů klimatických změn“. Podle prohlášení tento krok oslabuje klíčovou finanční a technickou podporu potřebnou pro přizpůsobení se klimatickým výzvám.
Evans Njewa, předseda skupiny nejméně rozvinutých zemí, na sociální síti X napsal, že odstoupení USA ohrožuje „těžce vydobyté pokroky ve snižování emisí a zvyšuje riziko pro nejzranitelnější země“.
Marina Silva, brazilská ministryně životního prostředí, označila Trumpova rozhodnutí za „protikladná politikám založeným na vědeckých důkazech a zdravém rozumu“. Brazílie, která bude hostit klimatickou konferenci COP30, plánuje pokračovat ve svých závazcích vůči Pařížské dohodě.
Budiž nám tedy povzbuzením, že i přes odstoupení USA stále zůstává Pařížská dohoda silným základem pro globální klimatické úsilí. Mnoho zemí si ústy svých představitelů jasně uvědomuje, že přechod od fosilních paliv k čisté energii je nevyhnutelný. Důležitý je i fakt, že většina velkých zemí si je vědoma nezastupitelnosti široké mezinárodní spolupráce. Kéž se tedy konečně dočkáme rychlejších posunů od pěkných slov ke smysluplným činům.
Na sám závěr mi dovolte zmínit něco opravdu pěkného, radostného a povzbudivého. Pravděpodobně vám neuniklo, že naše dlouholetá kamarádka, příznivkyně a také odborná konzultantka Lipky RNDr. Yvonna Gailly, CSc. byla 28. října 2024 vyznamenána prezidentem Petrem Pavlem medailí Za zásluhy. Dovolím si prohlásit, že mezi proenvironmentálně orientovanými lidmi v ČR panuje široká shoda, že Yvonna si tohle vysoké ocenění bezvýhradně a plně zaslouží. Dokázala toho víc než hodně, tak si jen namátkou dovolím vybrat několik příkladů jejího obdivuhodného celoživotního profesního úsilí: významný podíl na vytvoření ekologického poradenství v ČR – počínaje brněnskou Ekologickou poradnou až po STEP – Síť ekologických poraden, prosazení zákazu fosfátových pracích prášků, spolupráce se ZO ČSOP Veronica, ze které se později vyvinul jí dodnes řízený Ekologický institut Veronica, externí výuka environmentálních nauk na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, dlouholetá odborná a hybatelská pomoc při komplexní ekologizaci provozu obce Hostětín včetně vzniku prvního veřejně přístupného domu v ČR vybudovaného v pasivním standardu, ve kterém už bezmála 20 let úspěšně působí vzdělávací Centrum Veronica Hostětín. Tento výčet však zdaleka není úplný, zdůraznit je zapotřebí také skutečnost, že na nejpřednější místa v žebříčku Yvonniných aktivit patří také soustavná, odborně fundovaná a lidsky přijatelná klimatická osvěta.
Yvonna se svému poslání věnuje neustále naplno, a zasvěceně vysvětluje mimo jiné smysl a výhodnost široké podpory větrné energetiky v ČR, což je nyní jedním z jejích stěžejních témat. V Yvonnině plodném životě však hraje důležitou a krásnou roli i její harmonické manželství s předním propagátorem praktické ochrany klimatu RNDr. Janem Hollanem, Ph.D., s nímž ji spojují i profesní zájmy. Čest, sláva a poděkování patří jim oběma.
Aleš Máchal, 26. ledna 2025
Zdroje:
Duchovní otec Green Dealu: Bohatí musí chudým zaplatit zelenou budoucnost (8. ledna 2025)
Babiš tříbí svou budoucí vládu. Kdo v ní má místo jisté? (24. ledna 2025)
Nejsme protuští aktivisté. Green Deal jde ale proti lidem u českému ocelářství, říká před velkou bruselskou demonstrací Ďurčo (15. ledna 2025)
Ropné společnosti u amerického soudu připustily, že za klimatické změny mohou lidé. Z odpovědnosti se ale elegantně vyzuly (9. dubna 2018)
Politováníhodné, nešťastné... Svět reaguje na Trumpovo odstoupení od klimatické dohody (25. ledna 2025)
Ekoložka oceněná prezidentem: Větrné elektrárny jsou symbolem svobody. Zachraňují nás před klimatickou změnou (12. prosince 2024)
Okénko Aleše Máchala
je prostor pro krátké recenze knih, které stojí za to číst, i komentáře k aktuálním událostem.
Aleš je jedním ze zakladatelů a také prvním ředitelem Lipky. Po 40 let se věnuje environmentálnímu vzdělávání a dětem, studentům i učitelům pomáhá porozumět, jak úžasné jsou přírodní děje a jak se
k našemu životnímu prostředí chovat ohleduplně a s respektem.
Články z Okénka pravidelně vycházejí ve zpravodajích Lipky. Chcete-li je nacházet každý měsíc ve své
e-mailové schránce, přihlaste se k jejich odběru.
Archiv publikovaných Okének
Chci zpravodaj e-mailem
