Tyhle výrazné osobnosti není zapotřebí představovat, všichni jsou dobře známí, uznávaní i většinově oblíbení. Proto si dovolím stručně popsat jen některé skutečnosti a dojmy ze všech tří expozic, jejichž návštěvu si dovoluju jednoznačně doporučit.
Sochař, malíř, všestranný výtvarník a také dlouholetý vedoucí ateliéru sochařství na Fakultě umění Ostravské univerzity Marius Kotrba (1959–2011) stále patří k nejvýznamnějším tvůrcům, kteří se zaměřují na člověka, jeho duchovní rozměr i mezilidské vztahy.
Jeho výstava Conditio humana v brněnském Domě umění, jejíž název je podle doporučení filologa Lubora Kysučana možno přeložit jako Lidský úděl, je uměřeně vybraným průřezem snad ze všech oblastí jeho mnohovrstevnatého díla. Najdeme v ní plastiky, keramiku, reliéfy, malby i kresby – a mnohá netušená překvapení.
Návštěvník si v úžasu nad šíří témat i forem Kotrbových děl mimo jiné uvědomí, jak chybné by bylo vnímat tvorbu tohoto umělce pouze pod povrchním dojmem ze ztvárnění jeho takřka proskribované sochy Spravedlnost na Moravském náměstí v Brně (která nám, starším ročníkům, s prominutím, trochu připomíná pohádkového robota Emila, hlavní postavu televizního dětského seriálu ze 60. let). A tak ještě upřímněji: do nebes posílám Mistru Kotrbovi pokornou omluvu za svůj dříve odmítavý postoj k tomuto jeho dílu.
Taktéž v Domě umění souběžně vystavuje i „brněnský Banksy“, výtvarník, který je svojí tvorbou spjatý s duchem našeho města způsobem nepřehlédnutelným, vlídně ironickým a často i poetickým – streetartový umělec Timo, člověk nejen úžasně nápaditý, ale i s náramným smyslem pro humor.
Do probíhající Timovy výstavy nazvané Mám kořeny v květináči vybrala kurátorka Terezie Petišková množství šablon, přes něž tvůrce sprejuje na místa mnohdy nečekaná své břitké i vlídné komentáře
a vzkazy kolemjdoucím. To však zdaleka není všechno, na diváka zde čeká i nečekané – třeba ukázky
z Timovy interiérové tvorby – kresby i půvabně nápadité objekty sestavené z květináčů, ale i z mnoha předmětů denní potřeby. I ony jsou nejen zážitkem výtvarným, ale i budícím souznělý úsměv.
Výstavy obou tvůrců jsou k vidění až do 2. března 2025.
Zajít do návštěvnicky vstřícné Kalina Gallery na Veselé ulici 39 na výstavu výtvarníka a spisovatele Pavla Čecha nazvanou Du na klacky. Du malovat. Jdu… je rovněž zážitkem, který člověka naplní povznášejícími pocity krásna, jejichž vyvolávání je podle mého názoru ušlechtilým poslání skutečného umění. Asi málokomu se daří právě takto oslovovat široké obecenstvo od dětí až po staroušky jako Mistru Čechovi. Jedná se o jeho dosud nejobsáhlejší výstavu čítající přes 200 děl (sic!) vytvořených různými technikami, mezi nimiž převažují olejomalby, ale nechybějí zde ani koláže, perokresby či originální grafické listy zvané též monotypy.
Je až neuvěřitelné, k jaké dokonalosti se autodidakt Pavel Čech vypracoval především v olejomalbě. Nad jeho obrazy tajemných zákoutí zahrad i uliček dávných měst se tají dech, obdivuhodné jsou však
i jeho komiksy a především dětské knihy, z nichž mnohé nejen překrásně ilustroval, ale také je sám napsal.
Výstava potrvá do 15. února 2025. Návštěvu je však dobré neodkládat a dopřát si ji třeba i opakovaně.
S přáním nadějeplného roku pětadvacátého vám všem
Aleš Máchal, 21. prosince 2024
Okénko Aleše Máchala
je prostor pro krátké recenze knih, které stojí za to číst, i komentáře k aktuálním událostem.
Aleš je jedním ze zakladatelů a také prvním ředitelem Lipky. Po 40 let se věnuje environmentálnímu vzdělávání a dětem, studentům i učitelům pomáhá porozumět, jak úžasné jsou přírodní děje a jak se
k našemu životnímu prostředí chovat ohleduplně a s respektem.
Články z Okénka pravidelně vycházejí ve zpravodajích Lipky. Chcete-li je nacházet každý měsíc ve své
e-mailové schránce, přihlaste se k jejich odběru.
Archiv publikovaných Okének
Chci zpravodaj e-mailem