Kdo by neznal Modlitbu za vodu, překrásné verše Jana Skácela, zhudebněné primášem Hradišťanu Jurou Pavlicou, naléhavé, vroucné a stále aktuálnější:

Ubývá míst kam chodívala pro vodu
starodávná milá
kde laně tišily žízeň kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinou
aby se napili z dlaní

Voda si na to vzpomíná
voda je krásná
voda má
voda má rozpuštěné vlasy
chraňte tu vodu
nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd

A přiveďte k té vodě koníčka
přiveďte koně vraného jak tma
voda je smutná
voda má
voda má rozcuchané vlasy
a kdo se na samé dno potopí
kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek

Voda je zarmoucená vdova
voda má
voda má popelem posypané vlasy
voda si na nás stýská

Ubývá míst, chraňte tu vodu, která si na nás stýská… Ano, je čím dál vzácnější najít studánku se zurčící, křišťálovou vodou. Naštěstí jsou ještě takové, i nad Brnem, třeba mezi Ořešínem a Útěchovem. Nedávno jsem se v tamních lesích potkal se studánkou neokázalého půvabu. Scházel jsem do bočního údolí úzkou cestičkou využívanou snad jen zvěří a najednou jsem spatřil zázrak, studánku jako z pohádky. Dřevěná dvířka na petlici, nad nimi letopočet 1940, pod dvířky z malé trubky prýští průzračná voda do plecháčku, na omšelé, leč líbezné tabulce prostý nápis „U VEVERKY“. Užasle hledím na tohle čarovné zjevení a mlčky děkuju za jedinečný dar přírody, dar lidí lidem. Neodolám, abych se voděnky nenapil, chutná báječně, žádný jiný nápoj na ni nemá. Fotím studánku z různých úhlů a nechce se mi odtud, z místa kouzelného setkání. Odcházím, ale po pár krocích se ještě na chvilku vracím k rozjímání a tiché chvále všech, kteří se o studánku zasloužili v dobách dávných i současných.

Tolik bych přál všem, co přijdou po nás, aby dokázali „chránit tu vodu“, aby „neubývalo míst“, aby už neplatilo, že „voda si na nás stýská“. Chci věřit, že nejsme jednou z posledních generací, která se může těšit z pokladu studánkové vody. I proto jsem vděčný svým kolegyním za nápadité metodické publikace vydané Edičním centrem Lipky. Studánky víly Rozárky nebo Devatero studánek jsou přívětivé pomůcky, které mohou napomoci rodičům i učitelům probouzet v dětech lásku k pramenům a studánkám, a také vůli o ně pečovat a ochraňovat je. Může se tak podařit, že lidská mláďata časem porozumí i Modlitbě, další skvostné básni mistra Skácela:

Studánku dej mi blízko u lesa

A nehlubokou Jenom na dlaň vody

A do ní žabku která vodu čistí

Na podzim povybírám napadané listí

V zimě se budu starat aby nezamrzla

A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé

A to je všechno Snad je v moci tvé

Udělat pro mne malý důlek vody

Ve kterém by se odrážela nebesa

Aleš Máchal, 16. března 2026

Okénko Aleše Máchala

je prostor pro krátké recenze knih, které stojí za to číst, i komentáře k aktuálním událostem. 

Aleš je jedním ze zakladatelů a také prvním ředitelem Lipky. Po 40 let se věnuje environmentálnímu vzdělávání a dětem, studentům i učitelům pomáhá porozumět, jak úžasné jsou přírodní děje a jak se
k našemu životnímu prostředí chovat ohleduplně a s respektem.

Články z Okénka pravidelně vycházejí ve zpravodajích Lipky. Chcete-li je nacházet každý měsíc ve své
e-mailové schránce, přihlaste se k jejich odběru.

Archiv publikovaných Okének

Chci zpravodaj e-mailem