Žijeme ve stavu ekologické a klimatické nouze?

Odpověď je jednoduchá a jednoznačná. Ano, a nebude líp. Na rovinu: může být už jen hůř, teď jde jen o to, jak usilovní a obětaví budeme v brzdění změn, které rozvracejí planetární klima, ničí ekosystémy a stále silněji snižují biodiverzitu – v naší krásné zemi i na celé planetě. Všichni, kdo chtějí pochopit, už dlouho vědí, že nejde o žádné plané strašení. V mnohých z nás narůstá environmentální skepse, sílí stavy duše, které (nejen) profesorka Hana Librová nazývá environmentálním znepokojením, žalem, ba zoufalstvím. Zní to sice docela příkře, nicméně je to tak. K pravdě, kterou musíme říkat mnohem jasněji a hlasitěji, však patří i skutečnost, že většina občanů naší republiky si nadále užívá svůj spokojený každodenní blahobyt, nechápe, proč by se měla jakýmisi problémy kolem životního prostředí trápit, anebo se tváří že o žádných hrozbách neví. Vždyť se máme dobře, jsme bohatí jako nikdy předtím, máme skvělá auta, plné bazény i letecké dovolené u moře za babku, tak o co jde, že.

 

Do chmurných myšlenek lidí uvažujících s environmentálním přesahem vnášejí záblesky naděje dvě celosvětová hnutí, která stojí nejen za pozornost, ale podle mého soudu i za jednoznačnou podporu. U nás se jedná o stále známější středoškolské Fridays For Future (FFF) inspirované Gretou Thunbergovou, které, věřme, stále nabírá dech a ve svém úsilí nepolevuje (https://www.fridaysforfuture.cz/). Sice rovněž nenásilně, avšak razantněji si počínají stoupenci u nás zatím nepříliš známého hnutí Extinction Rebellion (čili hnutí proti vyhynutí, https://www.rebeliexr.cz/), u jehož loňského zrodu stáli vědci varující hrozbami úbytků biodiverzity i před důsledky klimatických změn. Obě hnutí kladou jasné požadavky na své domácí i celosvětové politiky. Především musejí vlády už konečně říkat pravdu a komunikovat s občany o klimatu i o aktuálním stavu environmentální nouze. Cíle Extinction Rebellion jsou zcela konkrétní: vlády musí prosadit právně závazná politická opatření k omezení emisí uhlíku na nulu do roku 2025 a k omezení konzumu. Pojistkou takových procesů se mají podle představy hnutí stát tzv. národní shromáždění občanů, která budou jako součást demokratického procesu na prováděné změny dohlížet. Ano, jsou to požadavky odvážné, převratné, avšak nezbytné. Nedejme se při pohledu na naši současnou politickou scénu mýlit pocitem, že takovéto radikální změny nikdy nemohou nastat. Ve světě přibývá politiků, kteří si potřebnost zásadních proměn uvědomují čím dál víc. A naštěstí se (byť zatím jen ojediněle) najdou už i u nás doma.

 

Jaké možnosti napomoci kýženým změnám máme my, obyčejní občané? I když pořád platí, že každé, byť drobné úsilí o změnu poměrů k lepšímu má smysl, podle mého přesvědčení musíme přestat sami sebe chlácholit tím, že se snažíme žít environmentálně šetrným způsobem života. Je to samozřejmě důležité, avšak už dobře víme, že planetu nezachráníme jen poctivým uplatňováním doporučení z desater domácí ekologie. Je nejvyšší čas chtít víc – po sobě samých i po politicích. Sami bychom měli omezovat spotřebu, jíst méně masa, slevovat ze svých nároků na pohodlí. Vím, není a nebude snadné osvojovat si v době nadbytku uvědomělou skromnost, když jsme si tak snadno zvykli na život v luxusu, který nezažila žádná generace před námi.  Možná je nesnadné žít střídmě v době hojnosti, která nás obklopuje ze všech stran. Avšak skromnost dobrovolně projevovanou v dobách nadbytku je snad správné považovat za žádoucí lidskou ctnost.

 

A co máme důrazně žádat po politicích? Ukončení těžby a spalování uhlí, razantní kroky k odstraňování závislosti průmyslu i zemědělství na fosilních palivech a jejich nahrazení obnovitelnými zdroji energie, nekompromisní zdanění leteckého benzínu, urychlené a důsledné přikročení k zásadním změnám v péči o půdu, krajinu a tím i o biodiverzitu. Přesvědčivých vědeckých podkladů o kritickém stavu přírody máme víc než dost, přesto jsme pořád zahrnováni pouze obecnými proklamacemi politiků, činy neustále nabírají zpoždění. Aspoň jeden příklad za všechny: na tolik potřebnou protierozní vyhlášku u nás marně čekáme už léta. Pořád není. Proč asi?

 

Ozývejme se hlasitěji, podporujme aktivity FFF i Extinction Rebellion, pišme svým politikům a dožadujme se konkrétních změn. Čím víc nás bude, tím větší je naděje. Užitečnou inspirací mohou být například skvělé texty Josefa Patočky (http://denikreferendum.cz/clanek/29522-co-by-melo-vyhlaseni-stavu-ekologicke-a-klimaticke-nouze-znamenat-v-praxi, Viléma Jurka (https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2019/20-2019/strucny-manual-jak-udelat-neco-dobreho-pro-krajinu) a Jana Lipolda (https://nazory.aktualne.cz/komentare/zdanit-letecky-benzin-omezit-letani-a-masovou-turistiku-ano/r~97a98846763911e98aa4ac1f6b220ee8/).

Odvahu a sílu měnit sebe i okolní svět přeju nám všem.

 

Aleš Máchal

26/05/19

Fotogalerie:
Klimatická krize (z databáze Unsplash)


© LIPKA 2020