Proč se Věk nerovnováhy náramně hodí nejen do učitelských knihoven

Věk nerovnováhy, objemná kniha s podtitulem Klimatická změna, bezpečnost a cesty k národní resilienci, je společným dílem Václava Cílka, Alexandra Ače a širokého autorského kolektivu.

 

Abychom lépe pochopili nejen podtitul, ale i poslání Věku nerovnováhy, je dobré připomenout si původní obsah pojmu resilience. Jedná se o termín ekologický v pravém slova smyslu, který ve spojení s pojmem ekosystém znamená jeho pružnost, schopnost navracet se po vychýlení do původního, víceméně rovnovážného stavu. Komplementárním výrazem k resilienci je resistence označující odolnost, schopnost ekosystému odolávat narušujícím vlivům. Resilience i resistence mají proměnlivé hranice účinnosti závisející na množině mnoha protichůdně působících faktorů. Velmi zjednodušeně, ale výstižně je možno popsat resilienci typem chování „jako guma“, kdežto resistenci chováním „jako sklo“. Obě tyto charakteristiky vypovídají o úrovni autoregulačních schopností konkrétního ekosystému, tedy o jeho stabilitě. Zde se hodí citovat výstižný a didakticky cenný výrok českého lesníka, ekologa a skvělého člověka pana Igora Míchala (1932-2002): „Ekologická stabilita ekosystému je převrácenou hodnotou k vkladům lidské práce nezbytným na jeho udržení a regulaci.“

 

Věk nerovnováhy je ovšem knihou mnohem více společenskovědní, sociologickou, než environmentalistickou. Úvodní kapitoly jsou věnovány současné situaci planety Země za stavu pokračujících klimatických změn a neustále rostoucí lidské populace. Různé úhly pohledu pomáhají čtenáři pomoci k porozumění stávajícím i hrozícím problémům s důrazem na dopady sociální. Obsahují však i řadu zasvěcených informací k hospodaření s půdou, lesy a vodou, i zamyšlení nad cestami k nízkoemisní energetice s otazníky nad jadernými elektrárnami.

 

Ve druhé části se autoři zabývají (Cílkovými slovy řečeno) cestami k „národní resilienci“. Z tohoto sousloví se pravověrným ekologům zprvu musí ježit vlasy, avšak po prostudování příslušných kapitol dojdou nejen oni k poznání, že resilience v pojetí autorů posunuje původní význam pojmu zcela žádoucím způsobem – k nezbytnosti být připraveni na náhlé i velmi prudké změny ve společnosti, které mohou být způsobeny nejrůznějšími podobami hrozících krizí, např. zhroucením ekonomiky, balckoutem, ničivými povodněmi a jinými přírodními katastrofami či demografickými událostmi, které mimo řadu jiných důsledků souvisejí s náhlým nedostatkem potravin. Celá kniha však není jen přípravou na horší časy, které nás podle autorů s vysokou pravděpodobností čekají, ale zabývá se také rolí rodiny jako resilientního organismu, fungováním státu i potřebnými proměnami ekonomiky ke zvýšení odolnosti proti šokům. Za obzvlášť doporučeníhodnou si dovoluju považovat kapitolu ekonomky Ilony Švihlíkové nazvanou Jak posílit resilienci české ekonomiky, s. 257-267.

 

V závěrečné části poněkud podivuhodně (či symbolicky) nazvané „duševní klimatologie“ uvádí polyhistor Cílek v barvité směsici řadu dalších pozoruhodných pojmů, souvislostí a důrazů. Poučeně kritická slova zde padají k soudobé vyhořelé generaci, k naučené bezmocnosti, ke lži jako vědě, zmiňována je Freudova představa třech pater lidské mysli, dojde i na vysvětlení psychologie digitální manipulace, ba dokonce na Komenského Štěstí národa jako dávný návrh národní resilience. Celá velkoryse vypravená kniha je doprovázena stovkami citátů řady myslitelů od starověku po současnost, které vybízejí k zamyšlení, obzvlášť v kontextu s vyjevující se spletitostí příčin a důsledků klimatického rozvratu i obtížností navrhovaných řešení doprovázených spoustou mediálních manipulací.

 

Díky kvalitnímu papíru a pevné vazbě působí kniha na první pohled (a potěžkání) jako bichle k neučtení, avšak bylo by chybou nechat se tímto pocitem odradit. Text je psán svižně, nesmírně zajímavě, grafická stránka působí příjemně a celá publikace obsahuje jen něco málo přes 300 stran. Je mnohostranně využitelnou studnicí vědeckých (avšak ne vždy plně souladných) podkladů pro vyučující na středních i základních školách, zejména základů společenských věd, občanské výchovy, dějepisu i všech přírodních věd. Kromě editorů i všech autorek a autorů patří velké poděkování také nakladatelství Academia za odhodlání tuto pozoruhodnou knihu vydat.

 

Aleš Máchal, 13/09/19

Fotogalerie:


© LIPKA 2020