Kdo byl Jan Čeřovský a proč je dobré to vědět

Jen několik dnů předtím než pan RNDr. Jan Čeřovský, CSc. začátkem letošního září opustil v 87 letech náš svět, dokázal ještě do kamery dokumentaristy Iva Bystřičana promluvit o své dlouholeté práci v mezinárodní ochraně přírody. V televizním cyklu Dějiny neposlušnosti se pan doktor objeví jen na pár okamžiků, jeho zásluhy o vznik a rozvoj výchovy k ochraně přírody jsou však natolik významné a nezastupitelné, že bych rád jeho osobnost přiblížil o něco víc.

 

Po úspěšném absolvování Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity získal Jan Čeřovský i titul kandidáta věd (1961) a doktora přírodních věd (1968). Celou svoji odbornou i společenskou dráhu věnoval geobotanice, domácí i světové ochraně přírody a především výchově k ochraně přírody, v níž je plným právem považován za zakladatelskou osobnost. Jeho vysoké mezinárodní renomé dokládá i dlouholeté působení v Mezinárodním svazu ochrany přírody (IUCN) při UNESCO, kde zastával řadu významných funkcí, např. místopředsedy komise IUCN pro vzdělávání v letech (1966–1969). Od roku 1969 pracoval jako první výkonný ředitel pro vzdělávání v sekretariátu IUCN, kde byl zodpovědný za zřízení národních a regionálních výborů pro environmentální vzdělávání a koordinaci jejich činností.  V roce 1988 byl zvolen členem Rady IUCN a v letech 1990-1994 byl dokonce jedním z místopředsedů IUCN. Svá dlouhá léta působení v mezinárodní ochraně přírody pan doktor Čeřovský barvitě a s humorem sobě vlastním popisuje v knize Jak jsme zachraňovali svět (Academia, 2015).

 

Málo známou skutečností je i fakt, že Dr. Čeřovský byl v letech 1956–1959 zakládajícím šéfredaktorem populárního a tehdy velice kvalitního ábíčka – československého časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců, ve kterém mj. uvedl v život a řídil dětské čtenářské kluby, tzv. HOPy, neboli Hlídky ochrany přírody, kterým na stránkách časopisu poskytoval spoustu námětů na praktickou ochranářskou a přírodovědnou činnost.

 

V 70., 80. a 90. letech se pan doktor Čeřovský věnoval práci v československé profesionální ochraně přírody, vždy s důrazem na prosazování ekologické výchovy do škol a do celoživotního vzdělávání, byl také nadšeným propagátorem zřizování a didaktického využívání naučných stezek. Výstižnou ilustrací jeho zakladatelského úsilí ve výchově k ochraně přírody je mimo jiné spolupráce s další významnou osobností československé ekologické výchovy prachatickým učitelem Mgr. Alešem Záveským. Výsledkem jejich mnohaleté přátelské spolupráce se stala dosud vysoce ceněná kniha Stezky k přírodě, vydaná těsně před Listopadem 1989.

 

„Výchova k péči o životní prostředí zcela logicky vznikla z úžeji zaměřené výchovy k ochraně přírody, tak jako se vůbec péče o životní prostředí v celé šíři vyvinula z ochrany přírody a přírodních zdrojů a ta zase z omezené a statické péče o přírodní památky. Ochránci přírody záhy poznali, že veřejnost musí přesvědčit o smyslu svého snažení. Začala se rozvíjet široká výchovněvzdělávací činnost v severoamerických národních parcích, nejprve a dlouho pod heslem interpretace – výklad přírodních hodnot. Část pedagogů vyšla ochráncům přírody vstříc, a tak se například poznávání přírody a výchova k její praktické ochraně staly významnou náplní dětských organizací, zejména skautských a pionýrských.“ (Čeřovský – Záveský, 1989)

 

Pan doktor Čeřovský je nezastupitelnou postavou české ochranářské a ekopedagogické scény, v jejíž kronice mu právem patří místo z nejvýznamnějších. Kéž by jeho památka nezapadla, máme se od něho pořád hodně co učit.

 

Aleš Máchal

 

Pozn.:

Obě výše zmiňované publikace jsou k zapůjčení v knihovně Aleše Záveského na pracovišti Lipky – Kamenná, Kamenná 20, Brno.

© LIPKA 2018