Ekonomistický fundamentalismus vysychající krajinu nevyléčí

Dávno je zřejmé, že Václav Klaus už nikdy nebude přemýšlet a mluvit jinak, než podle svých setrvale klimaskeptických pocitů a přesvědčení, aniž by bral v potaz odborná stanoviska bioklimatologů, natož environmentalistů. Tímto faktem se nemá smysl zabývat, avšak podstatným na Klausových vyjádřeních zůstává jejich stále značný vliv na čtenáře, diváky či posluchače, z nichž mnohé ještě pořád nenapadne, že by se „pan prezident“ mohl mýlit, a berou jeho slova vážně.

 

Ve 20. čísle časopisu Respekt na s. 6 odpovídá (či vlastně spíš neodpovídá) náš bývalý prezident na otázku „Úřady a odborníci varují, že nynější sucho se stane běžným jevem. Myslíte si, že se nedostatek vody dotkne i vás osobně a promění váš život?“ s pro něj typickou ekonomistickou arogancí. Mimo jiné nepředloženosti zde říká: „Jistě, s vodou (jako se všemi dalšími přírodními zdroji) se musí zacházet hospodárně, ale k tomu nejlépe slouží cena, která je nejspolehlivějším indikátorem vzácnosti. Kdo ceny zdrojů pokřivuje, připravuje se o nejdůležitější ekonomickou informaci. To jsme dělali za komunismu, to děláme teď za Evropské unie. Je to stále stejné. Stesky na nepřízeň počasí mají vždy jeden hlavní cíl: vylobbovat si veřejnou podporu nějakého typu podnikání.“

(celá odpověď zde)

 

Takže stupňující se sucho podle Klause vlastně žádným problémem není, chyby jsou (jako vždy) především v dotační politice, v Evropské unii a samozřejmě v jednání tzv. klimatických alarmistů, kteří nám už dlouho hrozí suchem. Tvrdí-li Klaus, že „cena je nejspolehlivějším indikátorem vzácnosti“, pak se musíme ptát třeba na to, jak lze vyčíslit a rozlišit cenu vody, která se při dešti zasakuje do půdy a udržuje ji tím živoucí, oproti ceně vody, která odtéká do kanalizace a s sebou odnáší nejjemnější půdní součásti. Anebo jinak: zvýší-li se cena kubíku vody 10x nebo i 100x, přibude snad srážek, které krajině tolik chybějí? Déšť musíme přece do krajiny „lákat“ a dešťovou vodu v ní zachytit a udržet úplně jinými opatřeními než zvýšením ceny – náležitou agrotechnikou, pozemkovými úpravami, obnovou mokřadů, rybníků, mezí, liniové zeleně a mnohými dalšími revitalizacemi. Ekonomistická zaťatost nám věru s řešením problémů se suchem nepomůže, ale odborně podložená a srozumitelně formulovaná osvěta ano. Jen bychom s ní už neměli otálet. Všem Klausům navzdory.

 

Aleš Máchal, 30. května 2018

Fotogalerie:


© LIPKA 2019