Prosba za stromy

Tradiční letní péče o zahrady spočívala z velké většiny v zalévání zeleninových a květinových záhonů. Málokdo dřív pomyslel na zálivku stromů, poněvadž se mělo za to, že se o sebe dokáží postarat a vláhu si z půdních hlubin natáhnou samy i v největších vedrech. V posledních letech (nebo přesněji létech) se tento názor poněkud proměnil, zvláště u milovníků nových výsadeb zeleně v ulicích a ctitelů obnovovaných stromořadí v polní krajině. Je nám totiž čím dál zřejmější, že především mladé stromky závlahovou péči nezbytně potřebují. Neobejdou se bez ní zvlášť v obdobích podobných těm, která jsme prožívali o letošních prázdninách, kdy na většině míst republiky nebylo potřeba vytáhnout deštník.

 

Pokud nám z pečlivě uchovávané zásoby dešťovky zbyl už jen prázdný sud, blízký potok vyschl a úzkostlivě šetříme už i vodou na pití, pak jsou všeliké zalévací rady samozřejmě k ničemu. Máme-li však možnost používat i v největších parnech alespoň tzv. šedou vodu z domácnosti (například z posledního máchání prádla), pak je dobré ji na zálivku stromů zužitkovat. Prospěšnější než každodenní drobné zavlažení je vydatné (ale pozvolné) zalití jednou za tři až čtyři dny (ideálně o objemu až kolem 50 litrů), ne však směřované pouze ke kmeni, ale raději v půdorysu koruny stromu tak, aby se voda skutečně dostala až ke kořenům. Mladé dřeviny v obcích, obzvlášť obklopené asfaltem či dlažbou, obvykle potřebují hojnější zalévání než stromy vysázené podél polních cest. Je skvělé, když se městské či obecní služby o zálivku vzrostlé zeleně starají, často i za pomoci dobrovolných hasičů. Tam, kde to moc nefunguje, můžeme pomoci sami, například dobrovolnou zalévací péčí o stromy a keře rostoucí před bytovkou nebo v nově vysázené aleji za chatou. Nedopusťme, aby nám tihle živí tvorové usychali před očima.

 

Aleš Máchal, 26. srpna 2018

Fotogalerie:


© LIPKA 2019