Jak vánočně obdarovat Zemi

Sice pomaloučku, nenápadně, ale přece jen se na svět klube sociální norma ohleduplnějšího a sebeomezujícího jednání vůči přírodě i celé planetě. Neustále přibývá lidí citlivých na signály, jež jsou předzvěstí nevratných klimatických změn. Nejsou líní činit konkrétní kroky k zabránění či oddálení hrozících katastrof.  I proto má smysl vkládat naděje v postupně sílící environmentální empatii, nepodceňovat vliv nápodoby a nespoléhat jen na nedohledné prozření velkých producentů CO2, které se zejména u nadnárodních korporací jeví mnohdy spíš jako greenwashing než následováníhodný příklad dobré vůle ke snížení klimatických hrozeb.

 

Je však naprosto nezbytné, aby se k těmto šetrným tendencím připojil každý, komu není lhostejný osud životního prostředí. Letošní Vánoce by se tak mohly stát příležitostí nejen k obdarování nejbližších, ale i celé planety. Vím, zní to nadneseně a naivně, ale zkusme se tímto nápadem chvilku zabývat.

 

Samozřejmě, že planeta Země žádné dárky nepotřebuje, poradí si bez nás. Pokud o ni však nehodláme pečovat, brzy se podmínky pro život lidí změní natolik, že přestane být vlídným domovem i pro nás, Středoevropany. Dokážeme-li nadělit naší planetě k Vánocům trvanlivé změny ve svém jednání vůči ní, nepochybně tím pomůžeme svým potomkům i sami sobě. Módní slogan „Lidi lidem“ využívaný ve světě půjčování peněz, by tak mnohem víc slušel těmto snahám. Ale na sloganech nezáleží. Důležitější je, jaký dárek jsme skutečně ochotni planetě (a tím i sobě samým) věnovat.

 

Ať si to připouštíme nebo ne, většina obyvatel České republiky žije v nadbytku, o jakém se mé generaci v dětském věku ani nesnilo. Řítí-li se Země čím dál rychleji do průšvihu, neměli bychom už konečně zatěžovat přírodu o něco míň, než chtít pořád jen víc a víc? Nemám na mysli prudký spotřební zlom, nýbrž postupné slevování z hmotných a energetických nároků, které pro mnohé z nás může být i osvobozujícím krokem ze zajetí konzumu a pohodlnosti. Šetřit planetu i vlastní peněženku je ostatně docela dobrý souběh. Dovolím si proto doporučit některé z kroků, které se sám snažím praktikovat, a o jejichž smysluplnosti jsem přesvědčený. Tak třeba:

 

-          co nejmíň jezdit autem (platí především pro spalovací motory, ale i pro elektromobily), obzvlášť po městě raději využívat hromadnou dopravu, zvlášť městskou, která patří k nejpropracovanějším na světě (ve dne a v Brně i v noci); také elektrokola i koloběžky jsou dobrým řešením;

-          vědomě umenšovat spotřebu plastových (a dalších zbytečných) obalů a výrobků, zvyknout si nakupovat pečivo do přinesených vlastních textilních pytlíků nebo do několikanásobně použitelných mikroteňáků – opravdu to jde, i mnozí prodávající už přestávají být takovým požadavkem udiveni;

-          omezovat cestování letadly; jejich offsetování (kdy za vyprodukované emise CO2 platíme letecké společnosti, která tyto prostředky využije na úhradu opatření ke snižování emisí, nejčastěji jde o výsadbu lesů) sice není nesmyslné, avšak tyto „uhlíkové odpustky“ vyvolávají v cestujících neoprávněný pocit, že offset je dostatečnou kompenzací letu;

-          stále více přivykat bezmasé stravě, postupně omezovat maso především z velkochovů (ovšem třeba klobásky z malého zemědělského družstva Chaloupky mohou být 2x ročně příjemnou výjimkou potvrzující pravidlo);

-          s veškerým jídlem nakládat obezřetněji tak, aby nebylo potřeba nic vyhazovat;

-          šetřit vodou – třeba při splachování záchodu používat vodu z máchání prádla, smysl má i přesné dávkování vody do varné konve – vodu nalévám z kohoutku do hrnku, z něj přeliju do konve a jen tímto postupem ušetřím přinejmenším tři vany vody za rok. Nevěříte? Zkuste si propočítat: pokud bych naléval vodu do varné konvice obvyklým způsobem, tj. odhadem rovnou z kohoutku, vždycky naberu zhruba o 2,5 dl víc než je opravdu potřeba, což při použití konve 5x denně obnáší skoro půl kubíku vody ročně, tj. 5 van plných zbytečně spotřebované vody na jediného člověka, o vyplýtvané elektřině nemluvě;

-          využívat všech možností k zadržování a vhodnému využívání dešťové vody;

-          trávníky sekat tak, aby v nich stačili nacházet místo k životu a rozmnožování motýli a další mizející hmyz, to znamená ne zbrousit křovinořezem každý týden porost těsně u země – jak to bohužel často vídáme nejen na veřejných prostranstvích;

-          odebírat „zelenou“ elektřinu – podle doporučení experta Karla Srdečného z českobudějovického EkoWATTu je nejspolehlivějším dodavatelem zelené elektřiny společnost Nano Energies.

 

Je jistě oprávněné ptát se, co takové a mnohé další změny mohou ve větší míře vyvolat v ekonomice. Environmentální ekonomové se neobávají otřesů a propadů, očekávají spíše postupné přesuny ekonomických aktivit např. ve prospěch průmyslu alternativních zdrojů energie, ekologického zemědělství, posilování železniční dopravy, environmentálně šetrného stavebnictví apod. Jen kéž by ony kýžené změny nastávaly mnohem rychleji než doposud.

 

Žít bohatším životem skromnějšími prostředky není řehole, ale osvobození. Navíc i zde platí, že štěstí přeje připraveným – v budoucnu se nepochybně bude líp žít těm, pro něž není konzum smyslem života. I proto není dobré zahrnovat děti hromadami dárků pod vánočním stromečkem a plnit jakkoliv jejich přání.

 

Přeju vám všem pokojné Vánoce se spoustou drobných radostí a malou živou jedličkou.

 

Aleš Máchal, 15. listopadu 2018

Fotogalerie:


© LIPKA 2019