O nenahraditelném

Během letošních povzbudivých návštěv letních táborů i při osamělém putování kolem Žítkové nebo po Rychlebských horách jsem si mnohokrát znovu připomněl, jak důležitou a nezaměnitelnou roli při utváření environmentální vnímavosti dětí hrají letní tábory. Ano, myslím ty „opravdové“, kde táborníci spí pod stany, řežou dřevo, vaří si na ohni, myjí se v potoce, pro pitnou vodu chodí ke studánce, nebojí se deště, vzájemně si pomáhají, hledají poklad, učí se vidět v krajině dosud neviděné, a kromě mnohých dalších dobrodružství překonají třeba i počáteční bázeň z noční hlídky pod hvězdnatou oblohou – a bez mobilu. Tolik působivého obohacení dětských duší o opravdové zážitky lze podle mého názoru dosáhnout pouze na letních táborech, a proto je nelze nahradit sebelepším vyprávěním, knihou, filmem ani počítačovou hrou.

 

Všichni ti, kteří jsou schopni a ochotni věnovat dětem svůj čas a energii, připravit pro ně program stálého či putovního tábora, převzít plnou zodpovědnost za jejich bezpečnost a bez ohledu na své pohodlí jim nadělovat nevídané zážitky (od zkušených vedoucích až po začínající instruktory a jiné obětavé pomocníky), si zaslouží obrovskou úctu a vděčnost. Veliké díky vám, přátelé!

 

I když jsou letní tábory nepochybně tou nejlepší příležitostí, jak děti víc a líp skamarádit s přírodou, zúčastňuje se jich jen maličký zlomek dětské populace. Co tedy můžeme nabídnout i ostatním dětem, aby se mohly i ve zcela všedních dnech aspoň občas proměňovat v příležitostné objevitele a průzkumníky? Spoustu jedinečných námětů, návodů, her, pokusů i metodik přináší například dlouhodobý program Učíme se venku, jehož tým hybatelů ve složení Justina a Petr Danišovi (TEREZA), Martin Kříž (CHALOUPKY) a Jirka Vorlíček (LIPKA) zve všechny zájemce na stránky https://ucimesevenku.cz/. Nelze je než plně doporučit – učitelům, rodičům (těm navíc i web https://jdeteven.cz/cz), vedoucím kroužků a koneckonců i vedoucím táborů.

 

Velice inspirativní je také „škrták“ britské organizace The National Trust zveřejněný šéfredaktorkou Hankou Kolářovou na zadní straně obálky Bedrníku č. 2/2019 (viz dále). K padesáti zážitkům, které tento seznam obsahuje, považuju za vhodné zdůraznit zásadu po léta důsledně uplatňovanou ve výukových programech Lipky: při terénním bádání živočichy opatrně odchytáváme (nikoliv „lovíme“) a co nejdřív je pečlivě vracíme zpět do prostředí, ve kterém jsme je našli. Ať už „vezmeme do ruky děsivou potvůrku“ (30), „vyrazíme na lov brouků“ (31), „najdeme v rybníku pulce“ (32), nebo „chytíme ještěrku“ (39), vždycky musí platit, že se všemi živočichy budou děti zacházet s patřičnou ohleduplností.

 

K padesátce výborných námětů by se samozřejmě dalo ještě leccos doplnit, dovolím si připomenout aspoň jednu pozapomenutou dovednost, která sice může působit poněkud staromilsky, ale nedám na ni dopustit. Při putování přírodou v neznámém terénu mimo turistické stezky nám mnohokrát ohromně pomohly obyčejná buzola a příslušná mapa. Pak už jen jednoduše nastavit azimut a držet trasu pochodu v patřičném směru. Navíc, buzola nikdy nezklame, poněvadž nepotřebuje baterii ani nabíječku. I proto si zaslouží místo v tábornické galerii nenahraditelných pomocníků.

 

Hezké dny pozdního léta v přírodě s dětmi i bez nich přeje

Aleš Máchal, 27/08/19

 

 

Fotogalerie:


© LIPKA 2020