Podivuhodné i pozoruhodné příspěvky o klimatických změnách – vyberte si sami

Kdo z aktérů environmentální výchovy a osvěty ve školách i mezi širší veřejností čte Učitelské noviny nebo Reflex, může mít v posledních týdnech oprávněný pocit, že se kolem klimatických změn vyjevily nové skutečnosti převracející dosavadní vědecké poznání naruby. Pan Lukáš Doubrava v obsáhlém a vědecky se tvářícím článku Klimakult (UN 34/2019, s. 16-20) dovedně žongluje s fakty, dojmy, svými pocity i pavědou, vybírá si jen to, co se mu hodí do jeho osobitého konceptu a spoustu vědecky prokázaných skutečností buď zamlčuje, nebo popírá. Způsob, jímž vybízí čtenáře k diskusi, se podobá spíše zesměšňování, aroganci a znectění názorových odpůrců. Je věru zvláštní, že zrovna takovéto přístupy dostávají prostor v Učitelských novinách, od kterých bychom očekávali spíš vědecká fakta a podněty k racionální diskusi se žáky a studenty, kde si zastánci různých názorů dokáží naslouchat a dokonce i uznat, že jiné argumenty mohou být odborně podloženější a tím pádem přesvědčivější než dojmy.

 

K matení čtenářů vydatně přispívá i další redaktor, o němž je už mnoho let známo, že rozhodně nepatří mezi příznivce environmentalistů – ať vědců či aktivistů. Pan Ivan Brezina se ve svém textu Tohle Gretu nepotěší: „Žádná klimatická nouze neexistuje,“ říkají vědci (Reflex 42/2019, celý článek) dopouští řady polopravd a faulů, kterými uvádí čtenářskou veřejnost ve zmatek. Odvolává se na nedávné tzv. „Prohlášení 500 vědců“ z konce září 2019, které tvrdí, že se v současné době o žádnou klimatickou nouzi nejedná. Stručný text obsahuje pozoruhodné výroky typu „Oteplování je mnohem pomalejší, než se předpovídalo.“…, „obohacení atmosféry o CO2 je prospěšné. CO2 je rostlinná strava, základem veškerého života na Zemi, CO2 není znečišťující látka, je nezbytný pro veškerý život na Zemi“…, „Politika v oblasti klimatu musí respektovat vědeckou a ekonomickou realitu. Proto není důvod k panice a poplachu. Důrazně se stavíme proti škodlivé a nerealistické politice čisté nulové hodnoty CO2 navrhované pro rok 2050.“ apod. Že se však z velké většiny nejedná o vědce z relevantních oborů je zřejmé i z osoby jediného zástupce ČR (sic!) na seznamu podepsaných odborníků – je jím náš nejproslavenější znalec klimatologie a environmentalistiky pan Václav Klaus. (více zde)

 

Zcela jiný pohled nabízí Apolena Rychlíková v A2larmu.cz ve článku z 26. 9. 2019 (celý článek): „Až donedávna jsme byli zvyklí měřit všechno námi, lidmi. Současná krize nás ale nutí tento postoj revidovat a dívat se za horizont současnosti. To je samozřejmě nevýhodné politicky, i ekonomicky. Na světě se najde až moc lidí, kteří na znečišťování planety vydělávají, v Česku takových „podnikatelů“ máme také dostatek. Někteří z nich, velmi pochopitelně, vlastní třeba média. Jenže tváří v tvář klimatické změně je potřeba antropocentrický přístup opustit. I proto, že jsme to byli my, lidé, kdo teorií nekonečného růstu na konečné planetě k rozvratu klimatu nejvíce přispěl. Přírodu ale nemá smysl držet „mimo nás“. Člověka, jeho potřeby a především potřeby horních několika procent nemůžeme dál stavět do středu věcí. Z planety je třeba udělat věc veřejnou. Lesy místo dolů, divokou městskou přírodu místo nákupních center, komunitní zahrady místo uhelných elektráren. Pro lidi, kteří se jak v křižáckém tažení vydávají proti fenoménu „Greta“, jsou takové věci nepřípustné. Jejich agresivita je přímo úměrná jejich obavám, že by jednou nemuseli žít v takové pohodlnosti a samozřejmosti, jako žijí dnes. Nelíbí se jim naštvaný tón aktivistky, nelíbí se jim její slova, nelíbí se jim, že je konkrétní a ukazuje prstem na viníky dnešní krize a odmítá je dál poníženě prosit, ať začnou něco dělat. Tento přístup je odrazem hierarchického přemýšlení založeného na přitakání nerovnostem, který ale dnes očividně ztrácí na legitimitě. Obraz hořící planety osvětluje všechny kontexty a všechny provázanosti, které se ke kapitalistickému drancování naší Země i budoucnosti vážou. Žádat radikální změnu v podobě větší odpovědnosti a volat po výraznějším postihu těch, kteří záměrně a z touhy po maximalizaci zisku dovedli náš svět na pokraj kolapsu, není žádný fanatismus. Říká se tomu jednoduše: spravedlnost.“

 

A co k tomu říká osobnost hodná nejvyšší úcty a důvěry – prof. Bedřich Moldan? Na otázku redaktorky Deníku N paní Adély Skoupé co si myslí o apelu Gerty Thunbergové na klimatickém summitu OSN v New Yorku odpovídá pan profesor 25. 9. 2019 v pozoruhodném rozhovoru takto (celý článek):

„… není možné očekávat od mladé studentky, že bude takticky psychologicky mluvit ke všem. Je to velmi naléhavá výzva a to je na tom podstatné. Dneska jsem se setkal při diskusi s jedním vlivným politikem, který říkal, že je zmanipulovaná. Já si především myslím, že není, ale i kdyby byla, podstatné je, co říká, ne jestli si to vymyslela sama, nebo jí to někdo poradil.“

 

Tentýž renomovaný vědec říká ve svém textu v České pozici 26. 10. 2019 (celý článek): Současná podoba civilizace, jejíchž výsledků si všichni rádi užíváme, je spojena s využíváním energie z fosilních zdrojů, a tedy s emisemi CO2 – proto byl formulován cíl dosáhnout uhlíkové neutrality. Znamená to zcela vyloučit spalování uhlí, ropy i zemního plynu v elektrárnách, ve výtopnách i v autech, změnit zemědělské i lesní hospodaření, dopravní systémy, způsoby výstavby, četné průmyslové postupy. Mnohé technologické postupy zmizí, ale uplatní se nové, inovativní. Tento manévr se značně dotkne života celé společnosti, všech lidí. Třídění odpadů, šetření vodou nebo omezení spotřeby chemických přípravků, jakkoliv chvályhodné, nebudou stačit, půjde o hlubokou proměnu zvyklostí v oblasti spotřeby, rekreace, mobility, bydlení či diety. To vše nepochybně ovlivní dnešní způsob života, na který jsme si zvykli a jejž máme rádi. Slyšíme argumenty, že jde o pokus o novou totalitu a útok na lidskou svobodu. Potřebné změny však nelze uskutečnit jinak než v demokratické společnosti. Jsou zcela závislé na tom, zda je lidé sami přijmou, nařizování shora nemůže vést k žádnému dobrému výsledku. Platí to i v mezinárodní oblasti, ani zde to nepůjde bez konsenzu. A pokud jde o lidskou svobodu, jsme v situaci pacienta, který byl seznámen s vážnou diagnózou a jemuž byl předepsán účinný, ale dost drastický léčebný režim, který bude znamenat i změnu jeho osobních návyků. Ano, může se svobodně rozhodnout a léčbu odmítnout bez ohledu na následky. Podobně jsme na tom teď my, nerozhodujeme se však jen sami za sebe, ale i za své děti, jejich děti…“

 

Zkusme se tedy shodnout aspoň na jediném: ať už se nám líbí nebo nelíbí, jak a o čem Greta mluví, je zřejmé, že přímočaře upozorňuje na vědecky prokázaný akutní problém, o němž politikové mluví jen opatrně, nebo s despektem, či raději vůbec. Je vcelku lhostejné, je-li úsilí o odpovědnější přístupy k životu na Zemi nazýváno předběžnou opatrností, pobídkou nebo klimatickým alarmismem. Pomáhejme prosím našim žákům, studentům i sobě samým lépe pochopit, o co se hraje a jak narůstá nebezpečí z prodlení. Čas totiž běží neúprosně.

 

Aleš Máchal, 30/10/19

© LIPKA 2020