To je hlína!
Během rekonstrukce budovy na Kamenné 20 bylo zachováno několik původních stěn z cihel. Nyní na nich naleznete hliněné omítky. Můžete si jich všimnou při vstupu do budovy, ale také v místnosti, která se díky omítce rovnou nazývá Hliněná učebna. Nepálené cihly bez omítky pak nejdete i v sále.
Hliněné omítky byly na původní cihly umístěny z několika důvodů. Na první pohled zaujmou svou dekorativní funkcí – jejich netradiční hnědá barva a přírodní materiály působí oproti bílým stěnám mnohem útulněji. Pobyt v místnosti s hliněnou omítkou je navíc mimořádně příjemný i během parných letních dnů, což jistě sami poznáte. Je to dáno izolační a hydroregulační schopností omítky. Dalším důvodem je pak ukázka původního tradičního stavitelství, které využívalo lokálně dostupné přírodní materiály. Ty mají přirozeně nižší uhlíkovou stopu, neboť odpadá nákladná doprava materiálu. Samozřejmě jsou také v případě likvidace plně recyklovatelné.
Používání nepálených cihel a hliněných omítek představuje jednu z udržitelnějších cest v moderním stavebnictví.
Více o hliněných omítkách naleznete na Nazeleno.
Příklady zdrojů věnujících se hliněným stavbám a omítkám: www.hlinenydum.cz, www.picas.cz.
„Kameny v mé ruce jsou malé kosti vyjmuté z obří kostry těla krajiny.
Nahotu svých skal krajina skrývá pod tenkou kůží z hlíny a písku."
Hliněné dílo na Kamenné
Kamenná 2009, Lukáš Gavlovský
Obraz Kamenná byl vytvořen takřka bez výjimek z čistě přírodních materiálů – hlíny, písku štěrku a včelího vosku. K surovinám byl místy kvůli zlepšení soudržnosti přidán ještě podíl slaměné nebo konopné řezanky.
Jádrem kompozice jsou malby různorodých kamenů, které společně vytvářejí vzestupný pás. V dolní části dominuje kámen věnovaný zakladateli české ekopedagogiky, prachatickému učiteli Aleši Záveskému. Stejně jako lze z vrstev hornin vyčíst záznamy o dávných krajinách, ve včelím vosku jsou ukryté fragmenty textů a rukopisů z kroniky první školní rezervace založené u Prachatic.
Napravo od „Záveského kamene“ je hliněný reliéf věnovaný Červenému vrchu, na jehož úpatí se ulice Kamenná nachází.
Před více než třemi sty milióny lety tudy prařeka unášela křemitý písek a valouny pocházející odkudsi z nepojmenovaných horstev a ukládala je do mocného souvrství. Uplynulo mnoho věků, než jiná řeka začala v těchto místech modelovat jako dlátem skulpturu nové krajiny.
--f21508.jpg)
Nedaleko na Vídeňské ulici probíhal archeologický průzkum lokality. Pozemek bývalé školní zahrady vydal svědectví o životě lidí ve starší i mladší době kamenné a v ranném středověku. Keramické střepy, kousky kostí a červené hrudky ze stěn dávných pecí – nalezené poklady jsem ukryl pod vrstvou hlíny v levé části obrazu. Škrábáním do zavadlé omítky byla v zápětí část předmětů odhalena.
Pestrý kámen nahoře podobný třeba jaspisu je malou ukázkou škály barevných hlinek nalézaných ve staré pískovně u Rudic severně od Brna. Hlinky jsou nanášeny bez příměsí v tenké vrstvičce na hliněný podklad základní omítky.
Na obraze jsou do čerstvé omítky otisknuty grafitem patinované listy kosatce bahenního. Výše najdete otisk kapradiny pigmentované okrovým jílem. Hlína na zdi je obarvena do černa prachem z břidlice a uhlí. Vlevo od kapradiny je malý kámen z vosku a šupin slídy. Leskne se tak jako mnoho prastarých hornin přeměněných žárem a tlakem působícím v zemské kůře.
Hlína pochází ze základů mého domu. Z bývalých rudních dolů ve Zlatých Horách pochází rezavý pigment i kousek zlatonosné rudy, která je přimíchána do reliéfu dalšího kamene. Viditelná „zlatá zrnka“ jsou kousky včelího vosku pozlacené plátkovým ryzím zlatem.
--f21509.jpg)
Červenofialová hlína nejvýše položeného kamene pochází z hroudy, kterou jsem jednoho rána sebral u čerstvého výkopu v brněnské ulici Lipová, kde sídlí další pracoviště Lipky. Kopáč si mne s údivem prohlížel a tak jsem mu řekl, že s jeho hlínou se dají malovat obrazy.
Autorovo představení si celé můžete poslechnout na již poněkud dobovém videu z otevření pracoviště Kamenná v roce 2009.
Více o autorovi a jeho dílech na www.gavlovsky.cz
