Hledání studánek s Janem Skácelem

Není žádnou novinkou, že obě kruhové kašny na brněnském náměstí Svobody jsou lemovány rošty s úryvky z tvorby jednoho z největších moravských literátů, Jana Skácela, pokorného Mistra poezie. Umístění veršů na zemi je sice poněkud zvláštní (a nejsem asi sám, komu pořád trochu vadí, že po křehkých slovech šlapou lidské boty), ale za nápad ozdobit náměstí Skácelovými verši jsem jeho tvůrcům vděčný. S citem vybrané sloky, mající souvislost s vodou v jejích nejrůznějších podobách, jsou krásné. Obkroužit obě kašny a chvíli u nich, zatím bezvodých, postát, může být úlevné i ve dnech letošního nového jara, které od začátku hrozí suchem.

 

Skácelovy brněnské kašny mohou být také inspirativní pobídkou k navštěvování a znovuobjevování studánek. Nedávno jsme s Mojmírem Vlašínem hledali živou vodu v severozápadních Beskydech kolem Prašivé. Sníh ležel už jen na několika málo místech, bylo chladno a studánky byly na vodu docela skoupé, jen jediná z několika navštívených, ve svahu u lesní cesty do Komorní Lhotky, nám udělala radost, obklopena půvabným porostem mokrýšů střídavolistých (foto) a rašícími hlavičkami devětsilů bílých. Kéž by o ní, ale i o tisících dalších bezejmenných pramenů a studánek, i nadále platilo, co Mistr Skácel píše ve své jímavé básni Pramen, kterou si vám pro potěchu duše dovoluju níže připomenout v nezkráceném znění.

 

Aleš Máchal, 17/04/19

 

Pramen


Studánka vyschla. Tam, kde chodili jsme pít
za horkých letních dnů,
teď ani krůpěj neuroní zem,
tajemná, vlhká.

Nadarmo stojí otlučený hrnek na kameni.
Jak dlouho potrvá,
jak dlouho trvat bude,
než na kraj suchý spadne hustý déšť?

Kdyby tak pršelo celou noc a celý den,
a potom ještě jednu noc,
pramínek, třebas prstu tenčí,
jistě by vytryskl.

Prý není vyschlých pramenů.
Věneček zeleně to rozpukané místo věnčí,
kam marně ptát se chodí
i laň, i člověk.

Vždyť v nitru země,
jako v každém z nás,
hladina stoupá,
hladina čisté spodní vody.


(Jan Skácel, Kolik příležitostí má růže, 1957)

Fotogalerie:


© LIPKA 2020