Pytláci z Libhoště
Jak omezit množství produkovaných plastových sáčků? Co nám o svém projektu napsali školáci z Libhoště?
Všimli jsme si, kolik plastových sáčků lidi denně použijí a jak moc to škodí přírodě. Igelit se rozkládá stovky let. Často končí v lese nebo v moři, kde ohrožuje zvířata. Rozhodli jsme se vytvořit vlastní látkové sáčky, pytlíky.
Začalo to na týdenním pobytovém programu Strážci Země. Učili jsme se o Zemi a že každý z nás může svým chováním ovlivnit stav planety. Co jsme se naučili, jsme chtěli využít v praxi. Tak vznikl náš projekt, který spojil učení, tvoření i práci s lidmi okolo.
Odnesli jsme si
- odpovědnost za svoje chování k přírodě
- dovednosti, které se budou hodit celý život
- radost z tvoření a sdílení
Tři měsíce práce
V lednu jsme objednali potřebný materiál na látkové pytlíky i domek na výtvory. Vytvořili jsme vlastní návrh loga a nachystali letáky. V únoru jsme začali šít. Na začátku to bylo náročné, ale rychle jsme se zlepšili. Pomocí razítek jsme na sáčky tiskli vlastní motivy. A podle návodu postavili dřevěný domek, který bude sloužit jako místo, kde si lidé mohou sáček zdarma vzít. V místním obchodě jsme domluvili podporu zákazníků, kteří přijdou s vlastním sáčkem. V březnu jsme projekt představili ostatním žákům ze školy a vytvořili výstavní stánek s našimi výrobky a letáky. O umístění domku jsme informovali místní v rozhlase i zpravodaji.
Vytvořili jsme desítky originálních látkových sáčků. Naučili jsme se šít a spolupracovat. A přispěli k šíření ekologického myšlení i toho, že malá změna má smysl. Když každý z nás přestane používat igelit, příroda si oddychne.
Poděkování
To patří učitelům a lektorům z Lipky za podporu, rodičům za pomoc s materiály a šitím, místnímu obchodu za zapojení a podporu zákazníků s vlastním obalem, Strážcům Země za důležité informace o škodlivosti plastového odpadu.
Co s projektem dál? Napadla nás spousta možností:
- Obalová knihovna – stánek se může stát místem, kde si lidé vyměňují látkové sáčky, vracejí pytlíky, které už nepotřebují, zanechají vlastní šité pytlíky (třeba babičky a maminky rády pomůžou).
- Sezónní eko stánek – každý měsíc můžeme přinášet nové téma a informace, například v dubnu ke Dni Země info o třídění a přírodě, v květnu tipy na bezobalové nakupování, v září zero waste… V létě můžeme nabídnout i ekoprodukty z našich školních vyvýšených záhonů.
- Sběrné místo pro drobnosti – stánek může sloužit jako místo pro sběr starého textilu k dalšímu zpracování (třeba na další pytlíky), sběr baterií či vyřazených školních potřeb, SWAP zóna, aneb vezmi si, co potřebuješ, přines, co nepotřebuješ (knihy, hračky, pastelky…).
- Mini galerie pro dětské výtvarné práce s ekologickým zaměřením, příběhy pytlíků, vzkazy od lidí, kteří je použili.
Co na projekt říká paní učitelka?
S velkou radostí hodnotím miniprojekt našich školáků. Pracovali na něm s nadšením, odpovědností a kreativitou. Celý projekt byl nejen smysluplným propojením environmentální výchovy s praktickými dovednostmi, ale také cennou zkušeností ve spolupráci, plánování a samostatnosti.
Už od začátku děti projevily opravdový zájem o téma plastového odpadu. Výběr látkových sáčků jako ekologické alternativy vzešel přímo z jejich pozorování a diskusí. Oceňuji, že děti dokázaly přemýšlet v širších souvislostech – nejen o samotném odpadu, ale i o způsobech, jak mohou svým chováním ovlivnit okolí.
V průběhu se projevily různé silné stránky dětí. Některé vynikaly v komunikaci, jiné v šití, plánování nebo výtvarné tvorbě. Projekt umožnil každému najít si své místo a zažít úspěch. Zejména jsem byla mile překvapena, s jakou trpělivostí a odhodláním děti zvládly práci se šicím strojem – pro mnohé to byla zcela nová zkušenost.
Velkým přínosem bylo i propojení s komunitou – zapojili se rodiče, místní obchod i Strážci Země. Děti tak mohly vidět, že jejich práce má reálný dopad mimo školní prostředí. Stánek s látkovými sáčky a informačními plakáty není jen výsledkem projektu, ale symbolem aktivního občanství a péče o společné prostředí.
Celý projekt hodnotím jako velmi přínosný. Pomohl žákům pochopit, že i malá změna může mít význam, a že každý může svým dílem přispět k ochraně přírody. Děti získaly praktické dovednosti, ale také důvěru ve vlastní schopnosti něco změnit. A právě to považuji za největší úspěch.
Eva Moudrá, ZŠ Libhošť
